Tag Archive | lidé

Gid la (3/3)

(Paj anvan)

Se konsa, premye jou a pase. Anpil lòt jou te pase pat gen siksè. Pa gen anyen espesyal ki te fèt, sèlman kèk ti difikilte: Moun tonbe; aksidan nan twou ak ravin, pikan, kèk janm oswa bra kase, lòt moun kase kou yo; nou andire tout doulè sa yo. Kèk vye granmoun te rete nan wout pou yo mouri. “Yo tap mouri de tout fason, menm si yo te lakay yo.” Pòt Pawòl nou an te di ankouraje moun yo pou yo kontinye. Te gen de twa timoun ki te mouri, paske se te volonte Bondye. Lè se timoun, gen mwens doulè. “Se sa ki rive nan laj marye, ki bay anpil doulè. Se pou Bondye kenbe paran yo pou yo pa pèdi pitit jiskaske yo gen ase laj pou yo marye. Lè konsa sò a mwens!” Gen kèk ki te mare tèt yo ak mouchwa, yo fè konprès; Gen lòt moun ki te gen bra yo mare; pi fò nan yo sal, ak dechire. Chire, chire, rad yo te an miyèt moso. Men, yo te kontinye ak kè kontan. Yo te ka andire eprèv la pi fasil si yo pa t soufri grangou anpil. Men, yo te oblije kontinye ale pi devan.

Yon jou gen yon bagay ki enpòtan ki te rive.

Gid la tap gide yo nan wout la, vanyan sòlda yo te antoure li. (Te gen de nan solda yo ki te disparèt, pa t gen moun ki ’konnen ki kote yo te ye). Gen kèk moun ki panse yo pat vle kontinye; yo kouri met deyò. Pòt pawòl la di se te yon krim. Gen kèk kanmenm ki te konsidere ke yo te peri sou wout la, men yo te rete bouch pe yo pa t vle opinyon yo fè lòt moun yo fache.) Rès foul la te dèyè a. Menm lè a, yon gwo gwo twou ravin nan yon wòch. Twou a te tèlman fon pa gen okenn moun ki te gen odas vanse l. Vanyan sòlda yo ki te kanpe, yo te vire gade gid la. Li te gen tèt li bese, sousi l fonse, li pa pale; li te mache ak fòs pou al devan, li frape baton an sou bò gòch, bò dwat, ak devan, menm jan li abitye fè. Anpil te di sanble li ap fè maji. Li pa gade pèsonn, li pa di yon mo; figi l pa chanje’, pa gen siy laperèz nan li. Li te vanse pi pre gwo twou san fon an. Menm sòlda pi vanyan yo te rete dousman; pèsonn pa oze avèti Gid la ki chaje ak entèlijans, sajès ak kouraj la. Li te fè de pa li te rive nan kwen pre twou a. Tout moun te pè; je yo ouvri men lajè, e yap tranble. Nèg ki pi brav yo te anvi kenbe chèf la, menm lè yo konnen yo pa dwe fè sa.Li pran yon pa, de pa li te tonbe nan twou ravin lan.

Anpil konfizyon, bri, pè ak rele anmwe. Anpil te gentan tonbe kouri.

– Tann, frè m yo! Poukisa nou prese konsa? Se konsa nou kenbe pawòl nou? Nou dwe kontinye swiv nonm saj sa la, paske li konnen sa l ap fè; li pa sòt ase pou li ale pèdi tèt li. An ale dèyè l’! Petèt isit la se dènye danje ki pi grav nou ap jwenn. Ki moun ki konnen si pa gen pi lwen pase ravin sa a, yon peyi bèl bagay ak anpil pitit pitit ke Bondye te gen sere pou nou. Pèsevere! Pa gen anyen ki reyalize san travay di!

Se konsa, pòt pawòl la te fè yon pa epi li disparèt nan ravin nan. Vanyan gason yo te kouri dèyè l, ak tout lòt moun yo.

Te gen kriye, rele, moun kap tranble rele anmwe nan gwo twou ravin nan. Yon moun te ka fè sèman: pèsonn pa t ’kapab soti vivan; oswa san blese ni soti tout antye. Gid na chay la te gen yon chans: li te pandye sou yon ti pyebwa li pat blese; Tou dousman li te soti nan twou a.

Pandan te gen anpil rele, kriye, anmwe anba nan twou a; pèsonaj la chita san li pa di anyen. Gen kèk moun ki te fashe, yo te blese, yo te an kòlè yo te lage madichon sou gid la: li pa di anyen, li te rete jan li abitye ye, dousman, an silans, tèt bese.

Moun ki te jwenn kenbe ti pye bwa, yo te soti nan twou ravin nan, gen moun se te akoz de ti branch bwa, genyen ki te jwen pyebwa, yo te kòmanse soti. Genyen ki te kase janm, lòt kase bra’, genyen ki te kase kou’ ,e gen ki te gen san nan figi’. Yo tout te soti enfim, pat gen moun ki pat gen yon pwoblèm; sèlman Gid la ki pat blese. Tout moun te fashe, yo t’ap plenn,bougonnen; yo t’ap gade l ‘an kachèt, yo t’ap gade l byen move. li pa t menm leve tèt li. Li te rete an silans lap panse, tankou yon nonm saj!

– Yon ti tan te pase. Foul moun yo tap vin pi piti. Chak jou te gen kèk ki te bay vag e konsa gen anpil ki te retounen lakay yo.

Nan tout foul moun ki tap mache yo, sèlman ven (20) ki te rete. Dezespwa ak dout te sou figi yo tout; grangou fini ak yo, yo pa di anyen. Tout moun te rete an silans, tankou Gid la. Menm pòt pawòl la te ap souke tèt li. Wout la te difisil.

Chak jou ti gwoup la vin pi piti; te rete apeprè dis (10) moun. Figi yo te plise, dezespere; yo plenn, yo baye men yo pa pale.

Yo pat gen figi moun ankò; yo parèt tankou moun ki fini: genyen ki te sou beki, bra yo nan fistibal mouchwa mare nan kou yo, pansman, ak konprès. Si yo ta vle fè plis sakrifis, li pa tap posib: tout kò yo te kouvri ak maleng ak boul.

Menm moun ki gen plis kouraj ak pi detèmine yo te pèdi lafwa ak espwa; menm si sa yo te toujou ap pouse pou pi devan. Enfim, jemi, ak anpil efò chak moun; Yo trennen youn ak lòt. Ki lòt bagay yo te ka fè? Yo pa ka rive jis la pou yo kite sa.

Jou te pase. Genyen ki tap trennen sou beki tèt bese; lè yo leve tèt yo gade; Gid la pa t’ devan yo ankò. Yon lòt etap, epi yo tout te lage tèt yo nan ravin lan.

– Woush, wouch, janm mwen!… wouch, wouch, men mwen!… wouch, wouch!

Se te tankou yon koral kap plenn, pa gen anyen ou te ka tande ke plenn, kriye ak rèl. Yon vwa tou fent te bay Gid la madichon, tout moun te rete an silans.

– Byen bonè, Gid la te chita, menm jan ak jou yo te chwazil pou gide foul la’. Pa gen okenn chanjman nan li.

Pòt pawòl la soti nan ravin lan; de mesye swiv li. Defigire, kouvri ak san, yo gade tout kote pou konte konbyen nan moun yo ki te rete: yo wè se yo sèl ki te la. Perèz ak dezespwa anvayi kè yo. Yo gade tout kote se te jaden, flè, wòch ak montay – pa gen anyen, e pa gen okenn tras okenn chimen. De jou anvan yo te koupe fè yon wout. Gid la ki te mennen yo la.

Yo panse de kanmarad yo, zanmi ak fanmi yo ki te tonbe nan vwayaj la, te gen yon detrès pi mal ke doulè ke yo genyen akoz de pati nan kò yo kap fè yo mal yo ki te monte yo. Yo gade pwòp pwòblèm pa yo.

Pòt pawòl la pwoche bò gid la epi li pale nan ak yon vwa ki tap tranble ak fatig, doulè, dekourajman ak yon move gou:

– Ki kote nou prale?

Gid la te rete an silans.

– Ki kote ou ap mennen nou ak ki kote ou mennen nou? Nou menm ak fanmi nou te fè ou konfyans, nou te swiv ou, kite kay nou yo ak tonm zansèt nou yo, pou nou sove anba dezas sou tè dezole pa nou an, epi ou te mennen nou nan yon dezas ki pi mal. Nou te trennen desan (200) fanmi dèyè nou; kounye a gade konbyen nou ye.

– Saw di m la; Nou tout pa la? – chèf la te di nan dan, san leve tèt li.

– Ki dwa ou poze kesyon sa? Leve tèt ou, gade, konte konbyen nan nou ki toujou nan vwayaj mizerab sa a! Epi gade nan ki eta nou ye. Li tap pi bon si nou te mouri ke nou la nan eta sa.

– Mwen pa ka gade!…

– Poukisa?

– Mwen avèg!

Tout twa (3) mesye yo te rete an silans

– Èske ou te pèdi je ou sou wout la?

– Mwen te fèt avèg.

Twa mesye yo bese tèt yo ak dezespwa.

Yon van otòn gwonde, deklannche, nan mòn lan, chire ak vannen fèy yo; bwouya anvlòpe mòn yo. Solèy la te kache dèyè nwaj yo; nwaj yo tap woule nan syèl la ak kouri ale pi lwen.

Twa mesye yo gade youn lòt ak anpil detrès.

– Ki kote nou prale kounye a? – youn nan yo mande ak yon vwa ki sanble ki soti byen lwen ke kavo yo.

– Nou pa konnen!

 

Nan Bèlgrad, 1901.
Pou “Radoje Domanović” Pwojè sa te tradui pa Kareen Bijoux Augustin, 2020.

Gid la (2/3)

(Paj anvan)

Nan denmen, tout moun ki gen kouraj, te rasanble pou yo te al nan vwayaj la. Plis pase desan (200) fanmi te vini kote yo tap reyini an, gen kèk ki te rete pou voye je sou abitasyon an.

Li te tris pou wè, foul moun sa yo ki te prè pou kite peyi yo, ak tonm kote zansèt yo te antere. Figi yo te rale, fatige, ak plen pli. Tout soufrans travay di yo te make nan figi yo.

Nan moman sa, nou te ka wè nan je yo yon espwa, men tou, melanje ak nostalgi pou peyi a. Granmoun yo tap bay soupi dezolasyon, souke tèt yo ak krentif, gwo dlo nan je; yo ta p panse rete tann yon ti tan ankò, olye ke yo pati vit konsa pou al chèche yon pi bon peyi; se la yo ta renmen mouri nan peyi yo. Anpil nan fanm yo t’ap kriye epi ap di yo ale ak tou moun yo renmen, menm a moun nan tonm yo.

Mesye yo pat vle montre santiman yo; yo mande byen fò: “Èske nou vle kontinye mouri grangou nan kwen madichon sa, viv nan eta sa?” Si li te posib, anpil tap byen kontan pran kwen madichon sa pou ale avèl.

Kòm depi gen yon foul moun yon kote, toujou gen anpil bri. Gason kou fanm te fatige; timoun yo, manman yo te pote yo sou do nan panyen, yo te kòmanse fatige; bèt yo te kòmanse ajite. Pat gen anpil bèt te gen yon manman bèf, yon mal bèf, yon cheval ak yon gwo tèt e gwo pye, sou li yo te mete anpil chay. Podiab cheval la, li tap balanse de bò. Gen moun ki tap mete kèk bagay sou bourik. Gen chyen ke timoun yo tap rale nan kòd. Te gen pale anpil, joure, kriye – tout jan de son. Yon sèl moun ki pa tap pale se te pèsonaj an chaj la. Se tankou youn nan sa kap fèt yo pat regade l. Yon nom saj vre.

Li te chita, tèt li bese, an silans li sèl ak panse l; kèk fwa li krache atè a. Menm lè, li te yon konpòtman dwòl; sa te vin fèl plis popilè. Moun yo te prè pou fè nenpòt sakrifis pou li. Gen kèk konvèzasyon ki te fèt:

– Nou dwe kontan paske nou jwenn yon nonm konsa. Si nou te deplase san li, sak konnen sa ki te ka rive nou. Li pa pale men li entèlijan.

– Kijan pawòl la di ankò? Moun ki pale anpil, pa panse anpil. Yon nonm entèlijan, lap swiv, li pa pale. Youn nan yo di.

– Li pa fasil pou dirije pakèt moun sa yo. Li bezwen panse fò; li gen yon gwo travay nan men’l. Youn nan moun yo di.

– Li te lè pou yo kite. Yo tann yon ti tan ankò, pou wè si pa gen lòt moun ki chanje ide e deside pran wout la, ki vle vini ak yo. Men, pat gen lòt moun ki te chanje ide. Yo pat ka tann ankò.

– Li pa lè pou nou ale? Yo mande gid la, pèsonaj an chaj la.

Li leve kanpe san li pa di yon mo. Mesye ki te pi brav yo imedyatman rasanble bò kote li; yo dwe rete bò kote l toutanka ta gen okenn danje.

Chèf la ak min nan fwon, tèt bese, li te fè yon ti mache. Li balanse baton ki nan men l ‘ la ak diyite. Foul moun ki tap swiv li yo aplodi; yo di – Viv chèf nou an! Viv chèf nou an! Li fè de twa pa, li frape nan yon baryè. Li kanpe, foul la kanpe. Li fè de pa dèyè, epi li frape baton an nan baryè a.

–Foul la mande – Kisa pou nou fè?

Chèf la pa di anyen.

Sa ki te bò kote l yo di. Kisa nou dwe fè; kraze baryè a? Èske nou pa wè sa li vle nou fè? Li montre nou ak baton li a.

Men yon baryè, Men yon baryè – Timoun yo te di pandan yap lonje dwèt yo sou baryè a ki te an fas yo a.

– Fèmen bouch nou timoun.

– Seyè, kisa ki pral fèt! fanm yo tap kriye.

– Fèmen bouch nou, li konn sa pou nou fè; kraze baryè a.

Nan yon moman, baryè a te atè. Tankou, pat janm gen yon baryè la.

Yo te vin pase.

Yo te fenk fè apeprè yon santèn mach anvan gid la te plonje nan yon touf pikan. Li te gen anpil difikilte pou li te soti ladan. Ak baton nan men li an, li te kòmanse frape l nan tout direksyon agoch, adwat. Tout moun te rete ap tann.

– Kisa ankò? Moun ki dèyè yo te mande.

Sa yo ki te bò kote gid la di:

– Koupe pikan yo.

– Men gen yon chimen dèyè pikan yo! La, la, gen yon chimen dèyè pikan yo! Tout timoun yo te tonbe repete, menm jan ak lòt moun dèyè yo.

– Yon chimen! Yon chimen! moun ki kanpe bò kote gid yo te di. Kiyès ki konn kote lap mennen nou! Tout moun pa ka kòmande. Gid la konnen fason ki pi bon ak pi kout la! Ann ale nan pikan yo!

Yo kouri tout atake.

“Wouiiii!” kèk nan yo te rele, lòt yo ki tap plenyen, genyen figi yo tap grate ak pikan.

– Ou pa ka genyen anyen san w pa travay pou anyen; pafwa fò w deranje w yon ti kal pou w ka genyen.

Apre anpil efò, yo te fè yon wout nan pikan, e yo te kontinye wout la.

Yo pa t ‘mache pou anpil tan; yo te vi n jwen kèk poto. Yo lage poto yo atè, pou yo te kontinye wout la.

– Nan premye jou a pat gen anpil bagay ki te fèt paske yo te gen anpil ti obstak. Tout bagay sa yo, epi pat gen anpil manje. Te gen moun ki te pote pen sèk, fwomaj epi gen lòt se sèl pen yo te genyen; genyen ki pat genyen anyen menm. Yon sèl bagay ki te bon, yo te nan sezon ete, kote ke yo te ka jwenn fwi nan wout la.

Menm si pat gen anpil bagay ki te fèt nan premye jou a; yo te fatige. Pat gen gwo danje, ni aksidan.Nòmalman, nan yon foul moun gen kèk ti bagay ki ka rive; pikan nan je yon fanm; li kouvril ak yon twal mouye. Yon timoun te frape pye’ nan yon wòch, kounya pye a pòk. Yon granmoun te manke tonbe sou yon pye bwa; li foule je pye li. Yo te pran zonyon, pile l mete l sou li. Granmoun nan te nan anpil doulè; li tap mache krochi dèyè gid ki an chaj la. (Gen anpil moun ki te panse granmoun nan tap bay manti, li te vle retounen se sak fèl tap di pye’l fèl mal.) Pat gen anpil moun ki pat gen pikan sou yo, grafonyen nan men yo ak figi yo. Tout gason yo te djanm, fanm yo menm se joure yo tap joure. Ti moun yo menm tap kriye; se nòmal, paske yo pat konprann sak tap fèt. Yo pat konprann ni wè sak tap fèt la se te pou yon byen.

Kontantman ak kè kontan te nan kè tout moun. Pat gen anyen ditou ki te rive gid an chay la. Bon, si nou vle verite a, Gid la te byen pwoteje, men tou, nonm lan te gen chans. Premye nwit la tout moun te priye e yo te remèsye Bondye ke vwayaj la te yon reyisi e ke pa gen anyen mal ki te rive Gid yo a. Lè sa, youn nan mesye ki pi brav yo te kòmanse pale. Figi l ‘te grafonyen men li pa t bay sa okenn atansyon.

– Frè m ’yo! Di Bondye mèsi, nou te fè premye etap sa san danje. Wout la difisil, men nou konnen li mennen kote dlo a pi fre. Se pou Bondye ki gen mizèrikòd la pwoteje gid an chay nou an kont tout difikilte, pou li ka gide nou ak siksè!…

– Si sa ap kontinye konsa, mwen pral pèdi dezyèm je mwen!… fanm ki te blese nan je gòch li a bougonnen.

– Mwen gen yon pye fè mal! granmoun lan ki te foule nan chevi li a bougonnen.

Timoun yo te kòmanse ap plenyen, yo t’ap kriye, epi manman yo te gen pwoblèm pou fè yo fèmen bouch yo, pou yo te ka tande pòtpawòl la.

– Wi, ou ka pèdi lòt je ou, – li reponn ak yon kòlè, – epi ou ka pèdi tou de! Li pa pwoblèm pou yon fanm pèdi je l ‘pou yon bon kòz. Ou ta dwe santi w wont pou tèt ou! Èske ou pa janm panse sou byennèt pitit ou yo? Menm si mwatye nan nou peri nan jefò sa a! Ki diferans sa fè? Ki sa yon je ye? Kisa je ou itil ou, lè gen yon moun ki ap mennen nou epi ki ap mennen nou yon kote ke nou pral kontan? Èske nou ta dwe abandone misyon nou an jis poutèt je ou ak pye vye granmoun lan?

– Li ap bay manti! Granmoun nan ap bay manti! Li ap fè sa pou pou li ka tounen, – kèk vwa na foul la di.

– Frè m ‘yo, nenpòt moun ki pa vle ale pi lwen, – di pòtpawòl la sa, – tounen olye pou pote plent ak plenyen, epi detounen rès moun yo. Mwen pral swiv gid ki an chay la jiskaske nou rive kote nou dwe rive a.

– Nou tout ap swiv! Nou tout ap swiv! Depi nou an vi.

Gid la rete an silans.

Tout moun tap gade l epi ap chichote:

– Gid la te pèdi, li rete dousman lap panse.

– Yon nonm saj!

– Gade fwon li!

– Epi toujou gen min nan fwon!

– Li Serye!

– Li brav! Ou ka wè sa nan tout bagay li fè.

– Ou ka di sa ankò! Pikan, kloti, poto – li chavire tout. Li sote yo ak baton l ’lan, li pa janm di anyen, epi ou toujou ap devine kisa li gen nan tèt li; kisa lap panse.

(Lòt paj)

Gid la (1/3)

– Frè m ’yo ak zanmi m yo! Mwen te koute tout diskou nou yo; se konsa mwen mande nou kounya pou nou tande m’. Tout deliberasyon sa yo ak konvèzasyon sa yo pa vo anyen si ke nou rete nan rejyon sa. Nan tè sa ak wòch sa yo. Pa gen anyen ki kapab kiltive, menm nan sezon lapli, mwen pa bezwen di w ka nou nan sezon sechrès. Sa se yon bagay ke nou pa ko janm wè anvan.

Pou konbyen tan nou pral reyini konsa epi pale pou granmesi? Bèf yo ap mouri san manje, e si nou pa pran men nou; nou menm ak pitit nou yo pral mouri grangou tou. Nou bezwen jwenn yon lòt solisyon ki pi bon. Mwen panse ke li ta pi bon pou nou ta kite peyi sa mete nou deyò pou jwenn yon peyi pi bon ak tè ki ka kiltive paske nou annik pa ka viv konsa ankò.

Se konsa, abitan yo te te pale nan kèk reyinyon. Ki kote ak ki lè? Sa pa konsène ni ou ni mwen? Li posib nou kwè sa te rive yon kote lwen nan kèk peyi depi lontan. An nou onèt ak tèt nou; Mwen panse mwen te envante istwa sa a, men ti kras pa ti kras mwen libere tèt mwen soti nan anbarasman sa. Koulye a, mwen kwè ke mwen pral rakonte sa ki reyèlman te pase e te rive. Ke mwen pa t janm kapab kreye istwa sa.

Moun ki tap tande yo, figi yo tris, blanch, gen kèk figi ou pat menm ka di ni wè sa yo tap panse. Yo chak tap imajine sa se kèk maji, yon peyi kote rekonpans travay tè ta dwe yon rekòt ki rich.

– Li gen rezon! Li gen rezon! – Anpil tap di byen ba.

– Èske kote sa a lwen nou? – Kèk tap bougonnen nan yon kwen.

– Frè m ‘yo! – yon lòt te kòmanse pale ak yon vwa yon ti jan pi fò. – Nou dwe swiv konsèy sa yo depi kounya paske nou pa ka kontinye konsa. Nou fè tout sa nou kapab, men tout se pou granmesi. Nou te plante grenn ke nou te ka itilize pou nou manje, men inondasyon te vini epi ale ak grenn yo kote ke se wòch sèlman ki rete. Eske nou ta dwe rete isit la pou tout tan ap travay maten rive lannwit, rete grangou ak swaf dlo, toutouni ak pye atè? Fòk nou mete deyò epi chache pou tè ki ka kiltive kote travay di ap ka ban nou rekòt an gwo.

– Ann ale! Ann ale kounya isit la pa kote pou moun ap viv ankò!

Te gen anpil chichotman, kèk te kòmanse mache ale; yo tap panse ki kote yo te prale.

– Tann frè m yo! Ki kote nou prale? – Youn te di. – Wi, nou dwe ale, men se pa konsa. Nou dwe konnen ki kote nou prale. Sinon, nou ka jwenn nou nan yon sitiyasyon ki vin pi mal olye pou sove tèt nou. Mwen sijere ke nou chwazi yon moun pou mete an chèf, yon moun an chaj ke moun yo ap obeyi e ki ki ka montre nou yon fason ki pi bon e ki chimen pou nou pran.

– Ann chwazi! Ann chwazi yon moun kounya – Tout moun tap mande pou yo chwazi yon moun pou gide yo. Se konsa diskisyon an te leve an dezòd. Tout moun tap pale e pa gen moun ki te swadizan tande lòt. Yo te kòmanse divize an gwoup, chak moun ap bougonnen, epi menm gwoup yo te kòmanse kraze. Yo te kòmanse pale, mande youn lòt pou fè silans. Yo tout te reyini anko e kòmanse pale.

– Frè m ’yo! – Yon vwa ki pi fò ke tout lòt vwa yo te kòmanse pale. – Nou pap ka rive jwenn solisyon konsa.Tout moun ap pale e pèsonn pap tande. An nou chwazi yon moun pou mete an chaj! Kiyès nan nou la ke nou ka chwazi? Kiyès nan nou la ki abitye vwayaje, ki konn wout?

Nou tout konnen youn ak lòt byen, Menm mwen mwen pa tap mete’m ak pitit mwen yo anba lòd yon moun isit la. Di m ’ki moun ki konnen kiyès vwayajè sa ye ki chita nan lonbraj la nan kwen wout la depim maten?

Tout moun te rete san yo pa di anyen. Tout vire gade etranje a; yo gade’l soti nan tèt jis nan pye.

Vwayajè etranje a te yon pèsonaj, ak yon figi sonm ou pat menm ka wè a koz de bab li ak cheve long li yo, li te chita, li rete an silans, li pèdi nan panse li. Detanzantan, li frape yon baton ki te nan men li an atè a.

– Mwen te wè li ’yè, nèg sa a. Li tap mache nan lari a ak yon jèn ti gason li te kenbe men l. Yè aswè jenn ti gason an te kite bouk la, epi granmoun nan te rete.

– Frè m yo, an nou pa fokis sou ti detay ki pa enpòtan, istwa san sans; nou pa gen okenn tan pou nou gaspiye. Pa gen pwoblèm ki moun li ye, sa pou nou wè li se yon vwayajè ki soti byen iwen. Ou ka wè li se yon nonm entèlijan; li chita la dousman, lap swiv. Li pa kouri antre nan sa nap diskite a.

– Li rete dousman, paske li tap panse; li entèlijan anpil.

Yo tout te kòmanse ap swiv etranje a. Daprè yo chak; aparans li te bay yon aparans apa, kèk siy klè ke li gen yon entèlijans sou li.

Yo pat pase anpil tan ankò ap pale, finalman yo deside li tap bon pou mande etranje a ki se yon pèsonaj pou gide yo. Li ta sanble yon moun Bondye voye. Li ta dwe moun ki an chay la pou mennen yo kote ki gen tè ki bay rekòt.

Yo te chwazi dis gason pou ale pote mesaj la al di etranje a desizyon yo; pou enfòme li sou sò mizerab yo epi pou yo sipliye l pou aksepte vini chèf gid ki ap mennen yo.

Dis gason sa yo te ale kote pèsonaj etranje la yo te bese tèt devan li; Youn nan yo te kòmanse pale eksplike kijan latè a pa kiltive nan zòn nan, sechrès ak destriksyon. Li di:

– kondisyon sa yo pouse nou kite isit la pou nou mete deyò al chache yon peyi ki pi bon. Nou gen anvi kite peyi sa. Bondye pran pitye pou nou epi li voye ou sou chimen nou. Ou se yon nonm vanyan, ou kapab gide nou epi delivre nou anba mizè.

Nan non tout moun ki rete yo, nou mande pou ou gide nou; nap swiv ou tout kote ou prale. Ou menm ki konnen chimen yo, Nap koute ou, nou pral soumèt ak lòd ou yo. Èske w konsanti pou sove nou nan dezas nou? Èske w wap pran chaj, pou mennen nou?

Pandan tout diskou sa yo; pèsonaj la pa t janm leve tèt li gade mesye yo. Li te rete jan yo te jwenn li an: tèt bese, pli nan fwon li. Li pa di anyen. Detanzantan li frape baton nan men li an atè dousman. Lè diskou a te fini, san li pa chanje pozisyon li te ye a, apre yon ti tan li reponn byen ba.

– Wi, map fè sa.

– Èske nou ka ale avè w al chache yon kote ki pi bon?

– Wi! – Li repon, san li pa leve tèt li.

Tout moun te kontan, yo tap fete, men pèsonaj etranje a pa te di anyen.

Dis nèg yo al pote nouvèl la ale, e di kijan pèsonaj la se yon bon moun.

– Li pa t ’deplase ni leve tèt li, pou menm gade kiyès ki tap pale avèl. Li rete tou dousman lap panse.

– Yon vrè nonm saj!… Yon entèlijans ki ra!… yo tout di byen fò. Nan tout kote yo tap rele byen fò reklame ke Bondye li menm te voye nèg sa’ tankou yon zanj soti nan syèl la pou pou yo. Tout moun te rete kwè ap gen siksè ak yon nonm konsa pou gide yo. Yo te pran desizyon pou mete deyò nan demen, kou solèy leve.

(Lòt paj)

Mak la

Mwen te fè yon vye rèv. Sak te pase a pa etone mwen. Mwen mande ki jan mwen te kapab gen kouraj poum fè jan de rèv sa yo. Mwen menm ki se yon sitwayen lapè ak onèt, pitit Sèb renmen anpil. Men m jan ak tout bon pitit gason nou yo, nan peyi cheri nou an. Si mwen te yon eksepsyon nan nenpot bagay, sa tap diferan. Mwen fè tankou tout lòt yo, mwen pran prekosyon, pa gen moun ki ka rive nan nivo m.Yon jou, nan lari a, mwen wè yon bouton kap klere sou yon planch, li te tonbe soti nan inifòm nan yon sèjan.

– Men’ m tap tranble. Mwen te leve men m ’poum salye sèjan; mwen bese tèt mwen ak respè epi sou bouch mwen gaye yon souri ke nou bay lè nap salye moun nivo pi wo pase nou. “San an ki koule nan venn mwen an se san moun nòb!” Se sa mwen tap panse nan moman an. yon vòlè pase li pile bouton an.

– Yon vòlè! – Mwen di, epi mwen krache. Mwen mache dousman, e mwen te konsole tèt mwen ak panse sa yo ke mwen soti nan gran fanmi, Bondye te beni m li te banm yon bon kè; li te banm san zansèt mwen yo.

Bon, ou ka wè mwen se yon bon nèg. Mwen pa diferan de lòt yo ki te fèt nan fanmi respekte. Sa ap fè w mande kijan mwen fè yon rèv konsa.

Jou sa a, pa gen anyen ekstraòdinè ki te rive m. Mwen te manje, bwè diven, epi mwen te chita ap netwaye dan mwen. Apre sa, mwen te gen kouraj ak konsyans tout devwa mwen kòm yon sitwayen, mwen te ale nan kabann mwen ak yon liv poum te ka fè yon ti lekti,liv la se jis poum te ka dòmi vit. Apre yon ti tan liv la te tonbe nan men m ’e dòmi te ale avè m; tankou yon ti mouton ak konsyans mwen klè mwen te dòmi.

Mwen te twouve m nan yon wout kwense, labou tap koule nan mòn yo. Yon lannwit frèt, yon lannwit fè nwa. Yon gwo van t’ap gwonde nan branch pye bwa yo. Tou nwa, ak silans. Yon nèj tankou pousyè antre nan je m’, frape figi m’. Ou pa wè yon vivan. Map prese sou chimen labou a. Mwen glise adwat, agoch; mwen bite, mwen tonbe; mwen te pèdi. Tout lannwit lan, epi Bondye konnen, Mwen moute desann tankou yon avèg. Mwen mache pou anpil ane, e mwen te tonbe yon kote. Yon kote lwen de peyi natif natal mwen yan. Mwen te nan yon peyi etranj, kote ke okenn moun pat konnen’l ekziste; se sèlman nan rèv ou te ka wè peyi sa.

Nan monte desann, mwen vi n tonbe man yon gwo vil; kote ke anpil moun abite. Yon foul moun te nan yon gwo mache; anpil bri, bri ki te tèlman fò, li te ka deranje zòrèy ou. Mwen desann nan yon lotèl devan mache a epi mwen mande pwopriyetè nan travay la pouki rezon genyen tout moun sa yo.

– Nou se moun lapè ak moun onèt, – li te kòmanse di. – Nou obeyi nou a majistra.

– Èske majistra se otoritè sipwèm nan? – mwen dekoupe pawòl li.

– Bò isit la, majistra kòmande, epi li se otorite sipwèm lan; apre majistra nou genyen polis yo.

Mwen te tonbe ri.

– Poukisa ou ri? Ou pa t ’konnen? E ki kote ou soti?

Mwen di l mwen te pèdi, e mwen soti byen iwen, yon peyi ki rele Sèb.

Mwen tande pale de peyi selèb sa. li di byen ba; li gade m ak anpil respè epi li pale byen fò.

– Se konsa nou fè l bò isit la. Li kontinye pale – Majistra ak polis yo kòmande isit la.

– Kijan polis yo ye?

– Bon, gen plizyè tip de polis, yo varye depan de ran yo. Gen tout kalite… Nou isit la, nou respekte moun, e nou rete nan wòl nou, men gen anpil move vwazinay ki soti lòt kote ki vini nan mitan nou, yo koronpi nou ak move bagay… Pou yo pa konfonn nou ak lòt yo, yè majistra mande nou tout vini devan tribinal la, yo pral mete so pou make nou sou fwon nou. Se pou sa, tout moun la: pou nou ka konnen sa kap fèt.

Mwen tresayi e mwen te panse fòm fè vit kite peyi sa: menm si m se yon nonm ki soti Sèb, m pa abitye ak jan de moun sa yo.

Nonm nan ri, epi li frape zèpòl mwen li di:

– Anh etranje, ti sa fè w pè. Se poutèt sa ou bezwen vwayaje lwen konsa, pou jwenn kouraj tankou pa nou an!…

– Kisa w vle di pa sa? – mwen reponn li byen ba.

– Gad yon kesyon? Ou pral wè kijan nou brav. Kouraj nou an pa gen parèy. Mwen di w sa deja. Ou mache anpil, ou wè anpil, men ou poko wè moun tankou nou, an nou ale ansanm. An nou fè vit.

Pandan nou te pral kite, nou tande yon bri, yon kout frèt.

Mwen voye je m gade nan yon twou, mwen pat ka kwè: yon nonm byen abiye, byen klere, ak yon chapo twa (3) kòn. Li te monte do yon lòt nèg’ap galope. Lè yo te rive devan lotèl la, yo kanpe, nonm ak abiman klere a li te desann.

Pwopriyetè a soti, epi bese tèt li pou l bay salitasyon’l. Mesye ak abiman klere klere a, antre nan lotèl la; te gen yon tab byen dekore. Nèg ki te abiye an sivil la te rete deyò lap tann. Pwopriyetè a bese tèt li devan nèg an sivil la pou l salye’l.

– Sa sa vle di? – Mwen mande pwopriyetè a.

– Bon, – pwopriyetè a reponn byen ba. – Sa ki antre a li gen gwo grad; lòt la se youn nan pi gwo sitwayen nou yo; li rich anpil, e li se yon patriyòt.

– Men, poukisa li kite nonm sa monte sou do l?

Pwopriyetè a souke tèt li e nou te pran de ti pa devan. Li banm yon ti ri e li te di:

– Isit la nou konsidere sa yon onè!…

Li rakonte m yon pakèt istwa men mwen te tèlman eksite mwen pat konprann sa lap di yo. Men mwen te tande sa l te di an denye a – byen: “Se yon sèvis pou yon nasyon anpil lot peyi poko aprann pou yo apresye sa!”

– Nou te rive kote yap fè reyinyon an; eleksyon an te deja kòmanse.

Premye gwoup la te nomine yon nonm yo rele Kolb, si mwen byen sonje non an; dezyèm gwoup te vle yon nonm yo rele Talb; yon twazyèm gwoup te gen kandida pa yo.

Te gen yon konfizyon; chak gwoup te vle moun pa yo.

– Pou dirije yon foul tankou sa, pa gen pi bon kandida ke Kolb, youn nan moun nan premye gwoup la di. Nou tout konnen byen li se yon sitwayen de kalite e li gen kouraj. Pa gen yon moun pami nou la, ki ka vante tèt nou di nou frekante gwo moun.

– De kisa wap pale la, youn nan moun nan dezyem gwoup la reponn, pa janm gen yon moun ki gen gro grad ki monte sou do w deja.

– Nou konnen bèl kalite ou yo, youn nan moun ki nan twazyèm gwoup la di; Ou pa tap janm ka pran yon kout frèt san w pa rele!

– Frè m ’yo, an nou mete nou an akò! Kolb kòmanse pale. Se vre ke moun ki gen gwo grad monte sou do m’ sa gen dis lane de sa, yo ban mwen baton, m wen pa janm rele; kapab gen moun ki pi merite pòs la, reyalite a ka toujou genyon lòt ki plis merite l. Petèt ka genyen ki pi bon, e pi jèn ke mwen.

– Pa gen lòt, pa gen lòt – sipòtè l yo reponn.

– Nou pa vle tande pale de bagay ansyen sa yo! Yo te itilize Kolb pou dizan! – kèk nan dezyèm gwoup la di.

– Fè wout pou jèn moun, kite ansyen chen souse ansyen zo, – gen kèk nan twazyèm gwoup la tap di.

Sanzatann, dezòd la sispann; tout moun te komanse mete yo sou kote pou kite yon nonm nan trantèn li pase. Pandan lap pwoche, tout moun te tèt bese.

– Kiyès sa? – Mwen mande pwopriyetè a.

– Se chanpyon vil la. Li jèn, men li gen anpil pwomès. Men m si li jèn, li ka vante di, li pote majistra sou do l twa fwa deja. Li pi popilè ke tout lòt moun yo.

– Petèt se li ki pral eli? – Mwen mande.

– Li kapab sa; paske tout lòt kandida yo granmoun; laj fini ak yo; jou yo pase. Majistra te kondi sou do youn yè.

– Kijan ’l rele?

– Kleard.

Yo te ba li plas onè a.

Kolb te pran la pawòl:

– Nou pap jwenn yon kandida ki pi bon ke Kleard. Mwen garanti nou sa, li jèn, men pa gen youn nan ansyen yo ki nan nivo li.

– Wi! Wi!… Viv Kleard!… Tout moun tap di.

Kolb ak Talb te eskòte Klead jis kote prezidan.

Tout moun te bese tet yo an silans.

– Mèsi, frè m ’yo, mèsi paske jodi a nou te banm yon gwo onè. Mwen santi byen e espwa ou nan men mwen kounya. Espwa nou ki nan menm kounya; fèm fyè. Li pap fasil poum navige bato pèp la nan moman sa yo ke nou ye la. Mwen pral fè tout sa mwen kapab pou m byen reprezante nou. Mwen di nou mèsi paske nou te chwazi m.

– Anmwe! Anmwe! Anmwe! Ou te ka tande tout kote.

– Bon kounya frè m yo, Pèmèt mwen di de twa mo. Li pa fasil pou nou andire soufrans sa yo; nou pral gen anpil touman; li pap fasil pou met yon fè cho nan fwon w; se pa doulè nenpòt moun ka pran. Se pou tout lach tranble ak laperèz! tankò pou nou, se pou nou pa bliye pou yon minit ke nou se pitit pitit zansèt vanyan sòlda, nan venn nou koule san nòb ak ewoyik zansèt nou yo, kavalye vanyan gason kote yo te mouri pou libète nou yo ak byen komen nou yo. Soufrans ki ap tann nou an pa gen anyen konpare ak pa yo, e se pa kounye a ke nou ap viv nan byennèt ak opulans ke nou pral bay. Vrè patriyòt la, sa ki pa vle pèp li a kouvri tèt li ak wont nan fè fas a mond lan, li pral pran doulè a tankou yon nonm djanm.

– Avi! Avi! Avi!

Te gen kèk lòt pòt pawòl yo pale menm jan ak Kleard. Yo ankouraje moun yo.

Te gen yon vye granmoun, figi l plise, cheve li ak bab li blan tankou nèj, li mande la pawòl. Janm li, ak men l ap tranble do li bese. Vwa li ap tranble, je l plen dlo.

– Timoun mwen yo, li te kòmanse pale, gwo dlo ap koule nan je l; tonbe sou tout bab li. Mwen mizerab, e mwen pral mouri talè, men mwen ka wè nou pa vle annwiye tèt nou ak bagay konsa. Mwen gen san (100) tan, e mwen te viv tou vi m san bagay so make nan fwon sa!… poukisa pou mwen make ak so esklav a laj mwen?…

– Aba granmoun – prezidan di byen fò.

– Aba! Anpil lòt reponn.

– Granmoun lach!

– Olye li ankouraje jèn yo, lap fè yo pè.

– Li ta dwe wont cheve blan li yo. Li deja viv ase, nou menm la jenès nou gen kouraj.

– Lach!

– Mete’l deyò!

– Jete’l! Jete’l deyò!

Foul moun yo fache, jèn konpatriyòt yo kouri sou granmoun nan , yo pouse l, rale ‘l, ba l kout pye ak raj.

Yo kite l ale akoz de laj li – si pa t laj li; yo tap touye l tou vivan anba wòch.

Yo tout fè sèman, yap rete brav; e yo pral montre ke yo merite glwa ak onè nasyon an.

Foul la te deplase ak lòd. Ou te ka tande yap di:

– Demen na wè kiyès lap ye!

– Demen na wè sa kap pale nan bouch sèlman yo!

– Lè a rive pou nou wè kiyès ki tap pale, ak kiyès ki brav vre.

– Mwen retounen nan lotèl la.

– Èske w wè ak kisa nou fèt? – pwopriyetè a mande m ak yon fyète.

– Mwen wè, mwen reponn li.

Mwen pat gen fòs, tèt mwen tap vire, e mwen santi fòs mwen te kite’m.

Menm jou sa, mwen li nan yon jounal; yon atik ki di:

“Sitwayen, lè a rive! Lè pou nou sispan fè lwanj an ven. Kounye a se moman pou pwouve nou yon fwa pou tout! Pou montre kiyès ki vrèman vo yon bagay e ki pa vo anyen! Epi nou gen konfyans ke pa pral gen moun kapon nan mitan nou ke otorite yo pral dwe trennen pa fòs pou al pran so a nan fwon yo. Nenpòt moun ki santi nan venn li ap koule san sanzèt yo; menm yon gout nan san vanyan sòlda zansèt nou yo, li pral vini vit pou bay tèt li, li pral pran soufrans la ak kalm epi ak fyète, paske doulè sa se sakrifis peyi a mande pou li ak byen peyi a. Pou pi devan, sitwayen peyi a, gwo tès la se demen!…”

– Jou sa a, pwopriyetè lotèl mwen an te al kouche kou reyinyon an te fini; pou li te ka leve byen bonè nan demen pou li te ka youn nan moun ki rive an premye nan tribinal la. Anpil nan lòt sitwayen parèy li yo te ale devan tribinal la depi nan aswè pou yo te ka pran pi bon plas ki posib.

Nan denmen maten byen bonè, mwen te ale nan tribinal la. Tout moun nan vil la te la, jèn kou granmoun, gason ak fanm, e menm timoun manman yo te pote yo nan bra yo. Yo menm tou yo ta pral pran mak so esklavaj la, yon siy ki ta pita ba yo yon dwa priyorite nan pi bon travay nan sèvis nan leta.

Te genyen ki tap pouse, joure (nan yon sans mwen te kontan wè yo te gen ti manyè tankou nou moun Sèb) tout moun tap pouse pou yo ta premye nan pòt la genyen ki te menm gen men yo nan kou lòt.

Abiye ak yon rad imakile, ofisyèl an chaj pou mete so a te repwoche yo:

– Pa plenyen, chak moun ap gen chans yo – nou pa bèt mwen konnen nou ka fè sa san pouse!

Fè a te wouj, yo te kòmanse mete so yo. Youn rele anmwe, yon lòt plenn, pa gen okenn moun ki pat fè bri pandan mwen te la ap asiste a.

Mwen pat kapab gade soufrans sa yo. Mwen te oblije retounen nan lotèl la. Lè m rive te gentan gen kèk moun ki tap bwè ak manje.

– Youn ladan yo di; sa fini.

– Yon lòt repon: Nou pat rele, men Talb li menm tap ranni tankou yon bourik.

– Ou wè kijan Talb ou a ye, epi yè ou te bezwen se li menm ki te prezidan reyinyon an!

– Nou pat ka wè sa; pa gen moun ki tap ka wè sa!

Pandan yo t ap pale, ou la wè anpil tap kache doulè yo; yo te kache l jan yo te kapab: yo chak te wont pou yo ta parèt tankou yon lach.

Kleard kouvri tèt li ak endiyasyon poutèt li te plenn, pandan ke yon sèten Lear te yon ewo: li te mande pou yo mete de (2) mak sou pou li; li pat plen, ni fè okenn son. Tout vil la tap pale sèlman de li, ak anpil respè.

Gen kèk moun ki te kouri, tout moun te meprize yo.

Kèk jou apre, nonm ki te mete de mak sou fwon li a tap mache ak tèt li byen wo, ak diyite anpil fyète, anpil lwanj tap fèt; kèlkeswa kote li te ale, tout moun bese tèt, retire chapo pou salye nonm ki te ewo pou jounen an.

Gason, fanm, timoun, tout tap kouri dèyè l pou yo wè nonm ki pi brav nan nasyon yo an. Tout kote li pase, ou tande moun kap chante non li: “Lear, Lear!… se li! Se ewo ki te kite yo make fwon li de fwa san fè okenn bri ni plenyen!” Jounal yo te ba li glwa ak lwanj; e li te merite tout lanmou pèp la tap ba li a.

– Tout kote mwen te tande lwanj ki tap fèt pou li, e mwen te santi san Sèb la nan venn mwen. Zansèt nou yo se te ewo yo te ye, yo mouri pou libète: Nou gen ansyen ewo nou ak Kosovo nou an. Mwen te santi m fyè, e mwen te anvi montre kijan san mwen brav e kouri nan vil la e di sa byen fò.

– Poukisa nap fè lwanj pou Lear?… Nou poko janm wè bon ewo! Vini wè poukò nou kijan yon Sèb nòb ye! Mete dis (10) so sou mwen, pa sèlman de!

Nonm ki te abiye an blan, vini bò kote m pou l mete so a nan fwon mwen, e mwen te kòmanse… Mwen leve nan rèv mwen an.

Mwen manyen fwon mwen; mèsi Bondye mwen pat gen anyen sou fwon’m. Gade yon vye rèv!

“Mwen te prèske pran tou glwa Lear!” m’tap panse, mwen vire sou kabann nan, mwen kontan, men mwen te gen yon ti regrè ke mwen pat rive nan fen rèv la.

 

Nan Bèlgrad, 1899.
Pou “Radoje Domanović” Pwojè sa te tradui pa Kareen Bijoux Augustin, 2020.

Vůdce (2/3)

(předchozí stránka)

Druhý den zrána se sešli všichni, co měli odvahu podniknout dalekou cestu. Přes dvě stě rodin dorazilo na smluvené místo, jen hrstka lidí zůstala doma, aby střežili stará rodová ohniště.

Byl to smutný pohled na zástupy chudáků, jež krutá bída donutila opustit kraj, kde spatřili světlo světa a kde byly hroby jejich dědů. Obličeje měli vyzáblé, zmožené, sluncem spálené, nekonečná řada let strázní a utrpění je zrůznila trpkostí a zoufalstvím. V této chvíli se v jejich očích rozsvítily plamínky naděje, ale i smutku z loučení s rodným krajem. Nejednu starou vrásčitou tvář smáčely slzy; starouškové bolestně vzdychali a ustaraně potřásali hlavou: nebylo by lepší přečkat těch pár pátků, co jim ještě zbývá, tady doma? Nehledat novou, vlídnější vlast, a radši složit kosti tady v tom lakotném kamení? Ženy se rozžehnávaly s mrtvými, jejichž hroby opouštěly, a usedavě plakaly. A chlapi, aby zakryli dojetí, je okřikovali: „Vyvádíte, jako byste chtěly dál hladovět na téhle zatracené jalovině, dál chcípat v těch ubohých chatrčích!“ A přitom by sami nejraději ten tisíckrát prokletý kraj i ty bídné chýše vzali s sebou — jen kdyby to šlo!

Všude vřava a hluk — jako vždycky, když se sejde tolik lidí. Nebyli rozčilení jen dospělí, poplakávaly i děti, které matky nesly v konejškách na zádech; ba i dobytek zneklidněl. Neměli ho pravda mnoho, ale přece jen se tu a tam našla nějaká kravka či nějaká ta vychrtlá kosmatá herka s velkou hlavou a silnýma nohama, na niž naložili hromadu všelijakých houní a brašen nebo navěsili pytle z každé strany sedla, a ona se chuděra sotva motala pod tím břemenem, ale držela se a nepadla, jen občas zařehtala; jiní zas naložili hřbet oslíkovi; a haranti táhli za sebou na řetěze psy. Všude plno řečí, křiku, nadávek, nářku, pláče, štěkotu, řehtání, dokonce i jeden osel párkrát zahýkal, jenom vůdce mlčel a mlčel, jako by se ho ten dav a ta vřava pranic netýkaly. Pravý mudrc!

Stále tam tak nehnuté seděl: se skloněnou hlavou, pohroužen v myšlenkách, ledaže si sem tam odplivl — ale to bylo všecko. A právě tím svým chováním si všecky tak získal, že každý byl ochoten pro něho — jak se říká — skočit třeba do ohně či do vody. Chvály na všech stranách nebylo konce:

„Panečku, měli jsme víc štěstí než rozumu, že jsme padli na takového člověka, nedej Pánbůh, kdybychom se byli pustili do světa bez něho, to by byl s námi ámen! Pravý myslitel, člověče zlatá! Jenom mlčí, ani slovo mu přes rty nepřejde!“ unášel se jeden, zíraje se zbožnou úctou na vůdce.

„Proč by mluvil? Mluviti stříbro, mlčeti zlato! Myslitel jak zákon káže, bratříčku! Mlčí a o něčem bádá!“ přidal se hned druhý a neméně uctivě se zahleděl na vůdce.

„Však to taky dá nějakého koumání, vést tolika lidu! Musí přece myslet, když na sebe vzal takovou odpovědnost!“

Přiblížila se chvíle odchodu. Ještě trochu počkali, ale když už nikdo další nepřišel, nedalo se více otálet.

„Vyrazíme?“ otázali se vůdce.

Beze slova povstal.

Po jeho boku se hned seskupili nejstatečnější muži — cestou může číhat všelijaké nebezpečí, budou vůdce hlídat, aby se mu nedejbože nic nestalo.

Vůdce, jako vždy zachmuřený a se sklopenou hlavou, mávaje s velebnou důstojností holí, udělal několik kroků a dav se s vítězoslavným jásotem hnul za ním. Vůdce popošel ještě krok, dva a narazil do plotu obecního úřadu. Zůstal stát a dav pochopitelně rovněž. Vůdce ucouvl a několikrát udeřil holí do plotu.

„Co teď?“ ptali se lidé.

Vůdce neodpovídal.

„Nechápete? Máme zbourat plot! To je přece jasné! Vidíte, že nám dává holí znamení, co máme dělat!“ rozhulákali se ti po vůdcově boku.

„Vždyť tamhle je branka!“ vypískly děti a ukazovaly na branku v protější straně plotu.

„Buďte zticha, děti!“

„Pánbůh s námi a zlé pryč!“ křižovaly se ženské.

„Už ani slovo! On ví, co je třeba. Povalte plot a hotovo!“

Netrvalo dlouho a bylo po plotu.

Vyrazili dál.

Neušli ani sto kroků a vůdce se znovu zastavil: uvízl v křoví. S námahou se vyprostil a začal bouchat holí do země, chvíli vlevo, chvíli vpravo. Dav stanul a lidé, co šli docela vzadu, zahartusih:

„Co je zas?“

„Máme projít křovím!“ tlumočili vůdcovi pobočníci.

„Vždyť vedle toho křoví je cesta!“ rozvřískaly se děti, a přizvukovali jim i mnozí dospělí z posledních řad.

„Cesta, cesta!“ pošklebovali se pobočníci. „Ale nikdo neví jaká, nejmíň vy, slepci slepí zabednění! Nechte si své rozumy! Jediná cesta je pro nás ta, kterou nás vede náš vůdce! A hybaj do křoví!“

A tak se dav vrhl do hustých křovisek.

Sem tam se ozvalo zabědování, jak se někomu zapíchl trn do ruky nebo jak ho švihla ostružina do tváře.

„Účel světí prostředky, holenkové! Kdo se dal na vojnu, musí bojovat!“ povzbuzovali je stateční pobočníci.

Dlouho trvalo a dost zkusili, než se všichni prodrali tím roštím. Pak pokračovali v cestě.

Zakrátko narazili na nijaké ohrady. I ty samozřejmé povalili a hrnuli te dál.

Daleko toho dne neušli, poněvadž museli překonat ještě pár podobných překážek, a mimoto jim většinou pořádně kručelo v břiše; nikdo li s sebou vzal pro zahnáni hladu chleba a kus sýra, někdo jen suchý krajíček, ale nikdo neměl ani to. Naštěstí bylo jeltě léto, takže se tu a tam našlo trochu ovoce.

Nedošli daleko, a přitom byli velice unavení. Nic nebezpečného je prozatím neohrozilo, ani nedošlo k žádnému velkému neštěstí. S drobnými nepříjemnostmi se při tak velkém podniku musí počítat: jedna žena si poranila v trní oko, a tak si ho ovázala mokrým hadrem; jedno dítě se praštilo do nožičky o plaňku z plotu a teď chudinka pajdalo a plakalo: jeden děda se zapletl do ostružiní, upadl a vyvrkl si nohu; dali mu na to obklad z cibule a on hrdinsky snášel bolest, podepíral se o hůl a srdnatě se belhal vpřed za moudrým vůdcem. (Hned se samozřejmě našli pofouchlíci, co se nechali slyšet, že děda lže, žádnou nohu si nevyvrkl, jen to tak hraje, poněvadž má tisíc chutí se vrátit domů.) Kolem a kolem vzato, jen málokdo neměl nějaký ten tm v ruce či šrám na obličeji. Chlapi to nesli jako chlapi, ženské proklínaly chvíli, kdy se vydaly na cestu, no a děti?Že se vůbec ptáte! Ty brečely, protože netušily, jak bohatá odměna je čeká za všecko to trápení a bolesti.

K nesmírné radosti všech vůdce nepotrefilo vůbec nic. Bodejť by taky ne, vždyť ho jeho stateční pobočníci střežili jako oko v hlavě! A byl to přece vyvolenec štěstěny!

Než se uložili k spánku, pomodlili se k Pánubohu a poděkovali mu, že jim dopřál ve zdraví přežít první den a že se jejich vůdci nic nestalo — ani co by se za nehet vešlo. Pak pronesl řeč jeden ze svity statečných. Na obličeji se mu skvěl škrábanec od ostružiny, ale kampak na hrdinu s takovou lapálií!

„Bratři!“ oslovil poutníky. „Díky milostivému Pánubohu máme první den šťastně za sebou. Naše cesta není pravda vystlaná růžemi, ale musíme se vzmužit a zdolat všecky překážky — vždyť přece víme, že tato strastiplná pouť vede k naší spáse! Kéž nejmilostivější Bůh ráčí ochránit od všeho zlého našeho vůdce, aby nás mohl i nadále prozíravě vést…“

„Jestliže nás tak prozíravě povede dál, přijdu i o druhé oko!“ zavrčela dopáleně žena s mokrým hadrem na oku.

„Auvej! A co moje noha?“ zaúpěl děda s vyvrknutou nohou, jemuž ženina slova dodala odvahy.

A co teprve děti! Ty pofňukávaly a pobrekávaly vlastně pořád; matkám dalo velkou práci je jakžtakž uchlácholit, aby bylo slyšet řečníka.

„No bože, tak přijdeš i o druhé oko,“ zaryčel řečník, „nebudeš mít ani jedno! To je krámů, když nějaká ženská oslepne pro velkou věc! Že ti není hanba! Myslíš ty vůbec na dobro a štěstí svých dětí? I kdyby třeba polovina z nás zahynula pro naši věc, nic to neznamená! Ty toho naděláš kvůli očím! Nač potřebuješ oči, když máme někoho, kdo vidí za nás a vede nás do náruče blaženosti? Máme se snad kvůli tvým očím a dědově noze vzdát svého vznešeného cíle?“

„Děda lže, až se mu od huby práší! Nic mu není a lže, aby se mohl vrátit!“ přisazovali si poťouchlíci.

„Komu se nechce dál, bratři,“ rozhorlil se mluvčí statečných, „ať se vrátí a neheká nám tu a nepobuřuje! Co mě se týče, já našeho moudrého vůdce budu následovat do posledního dechu!“

„Všichni za ním půjdeme, dokud nepadneme!“

Vůdce mlčel.

A lidé na něho upírali obdivné zraky a šeptali si:

„Jenom mlčí a přemýšlí!“

„Inu mudrc!“

„Vidíte to myslitelské čelo?“

„A jak je věčně zamračený!“

„Vážný člověk, co chceš!“

„A kurážný, to je vidět na každém kroku!“

„Moje řeč! Žádná překážka ho nezarazí. Ohrady, ploty, houštiny — všechno musí z cesty! Neřekne ani slovo, jenom zamračeně zaťuká tou svou holí — a my abychom si s tím poradili, jak umíme!“

(další stránka)

Strádie (8/12)

(předchozí stránka)

Přestože jsem měl v úmyslu jako dalšího člena vlády navštívit pana ministra osvěty, změnil jsem plán a vyhledal jsem nejdříve pana ministra armády; nesmírně mě totiž zajímalo, co soudí o těch krvavých tragédiích — či chcete-li barbarských zvěrstvech krvelačných skřípetarských hord na jižních hranicích Strádie.

Ministr armády, titěrný mužík s vpadlým hrudníčkem a pavoučíma ručičkama, se podle všeho zrovna domodlil.

Kanceláří se linula vůně myrhy a kadidla jako v nějakém svatostánku a na stole se povalovalo plno všelijakých náboženských spisů a starých ohmataných a vyšisovaných modlitbiček.

Nejdřív jsem se lekl, že jsem si spletl dveře, ale oficírská uniforma pana ministra žádnému omylu nenasvědčovala.

„Promiňte, pane,“ zapípal vlídně teninkým hláskem, „právě jsem dokončil svou obligátní modlitbu. Činím tak vždy, než usednu k práci. Zvláště pak v těchto dnech, kdy je modliteb mnohem více zapotřebí, vzhledem k těm Jobovým zvěstem z jižních území naší drahé otčiny.“

„Nemůže dojít k válce, pokud budou Skřípetaři pokračovat ve svých vpádech?“ šel jsem rovnou k věci.

„Žádný strach! Toho bohdá nebude…“

„Podle mého názoru takové nebezpečí hrozí, pane ministře! Vždyť oni loupí a drancují a vraždí den co den!?“

„Vraždit vraždí, to je pravda, ale na rozdíl od nich my, pěkně prosím, nejsme žádní divocí pohané… Je tu hrozná zima, nezdá se vám?, jako by odněkud táhlo… Co já se služebnictvu navykládám, že stálá teplota v místnosti má být minimálně šestnáct a půl stupně, ale všecko marné — já nevím, zač mě Bůh tak trestá!“ odbočil pan ministr od tématu, které nakousl, a zazvonil na sluhu.

Vešel sluha a vysekl poklonu, až se mu rozdrnčely metály na prsou.

„Pro Pánaboha našeho Stvořitele, neříkal jsem vám stokrát, že v mém kabinetu musí být bezpodmínečně teplota nejméně šestnáct a půl stupně?! A už zase je tu sibérie a navíc nějaký průvan; chcete, abych zmrzl?“

„Teploměr ukazuje osmnáct, pane ministře,“ uctivě namítl sluha a znovu v předklonu zařinčel metály.

„Hosana!“ zafistulkoval spokojeně pan ministr. „Tak spánembohem!“

Ještě jednou břinkly metály a sluha zmizel za dveřmi.

„Ta zpropadená teplota mi dělá velké starosti, věřte… Jakmile není teplota jak náleží, je s armádou amen! Právě jsem napsal v tom smyslu rozkaz pro všechna velitelství… Přečtu vám ho, chcete?“

V souvislosti s tím, že v poslední době přibývá ozbrojených vpádů Skřípetarů do jižních teritorií našeho státu, nařizuji: Vojíni nechť se každého rána na povel svých velitelů společně pomodlí k Bohu všemohoucímu, aby ochraňoval naši předrahou, námi všemi vroucně milovanou otčinu, prosáklou krví našich udatných předků. Modlitbu ať od případu k případu určí příslušný vojenský kněz. Na konci každé modlitby však budiž připojen tento dovětek: Kéž nejmilostivější Hospodin uvede rovnou do ráje duše našich spravedlivých a bohabojných bratří a sester, kteří padli za oběť bestiálnímu násilí divokých skřípetarských nevěřících! Kéž je jim lehká zemi Strádie, již tak upřímně a žhavě milovali! Sláva jim na věky věkův, amen! Danou modlitbu s uvedeným dovětkem nechť odříkají všechny šarže unisono a náležití zbožným a pokorným tónem; poté nechť všichni vypnou hruď a vztyčí hrdě a pyšně hlavy, jak se sluší na chrabré obránce naší země, a za troubení trubek a bubnování bubnů ať třikrát po sobi hromově provolají: Ať žije Strádie! Pryč se Skřípetary! Velitelům ukládám, nechť bděle dohlížejí, aby celý tento akt byl proveden vzorně, bez sebemenšího kazu či opomenutí, neboť na tom závisí blaho naší milé otčiny. Potom ať několik jednotek s rozvinutými prapory, v rytmu břeskných bojových pochodů vojenských kapel vyrazí řízným přehlídkovým krokem vítězoslavně do ulic. Očekávám vaše podrobné hlášení o splnění tohoto rozkazu, k čemuž vám dopomáhej Bůh. Zároveň co nejpřísněji nařizuji: v zájmu utužení bojeschopnosti naší armády nechť všichni, důstojníky počínaje a prostými vojíny konče, ostražitě střeží, aby teplota v kasárnách neklesla pod šestnáct stupňů Celsia. Amen.

„No to je… To je geniální!“ farizejštil jsem ostošest „Jen jestli všechna velitelství dostanou ten rozkaz včas?“

„Inu, musel jsem si připilit a Bůh požehnal mému usílování, takže dobrou hodinu před vaším příchodem byl už rozkaz rozeslán po telegrafu. Ranní ptáče dál doskáče, zvláště s pomocí Boží! Nebýt mého včasného účinného opatření, mohli jsme se, milý pane, nadít více egyptských ran než v Písmu!“

„Věru,“ přitakal jsem, přestože mě nenapadalo (snad by bylo vhodnější říci: za živého Boha jsem si nedokázal představit), jakých egyptských ran bychom se mohli nadít.

„Bohužel, milý pane, tak se věci mají! Nebýt mého obratného manévru, byl by mohl některý z velitelů v jižních oblastech zneužít svého postavení a přispěchat se svými oddíly na pomoc postiženému obyvatelstvu — a už by skřípetarská krev tekla proudem, ba stříkala až do nebes! Všichni moji důstojnici jsou toho názoru, že jen a jedině to je — řečeno slovy Kristovými — cesta pravá, protože nechtějí a v mnoha případech žel Bohu ani nejsou s to vidět věci z více zorných úhlů. Především je nutno mít na zřeteli, že naše vláda usiluje o mírumilovnou, vpravdě křesťanskou zahraniční politiku; žádné oko za oko, zub za zub, ale spíše ty do mne kamenem, já do tebe božím dárkem… Že se skřípetarští pohané dopouštějí na našich bratřích a sestrách nelidského násilí — nu, co jiného lze čekat od divé zvěře!, ponechme Pánu Bohu, co jeho jest, však on je za to ztrestá věčnými mukami a skřípěním zubů v ohni pekelném. A za druhé, milý pane, nesmíme zavírat oči před smutnou skutečností, že se naše vláda netěší u národa přílišné oblibě, čili my musíme mít k dispozici armádu hlavně pro naše vnitřní politické záležitosti. Jeli kupříkladu nějaký úřad v rukou lidí, co se za mrzkých třicet stříbrných zaprodali opozici, jsme nuceni použít ozbrojené moci, aby dotyční zrádci naší vlasti-mučednice došli spravedlivého trestu a aby se úřadu mohl ujmout některý věrný našinec…“

Využil jsem toho, že se pan ministr trošičku zakuckal:

„Kucinky, pane ministře! Ale co v případě, že útoky skřípetarských hord neustanou? Nebo že dokonce nabudou nežádoucích rozměrů?“

„Nemalujte čerta na zeď! Pak bychom museli podniknout ráznější kroky.“

„Jaké, pane ministře, smím-li se zeptat?“

„Jestliže říkám ráznější, neznamená to, že bychom začali jednat neuváženě nebo proti zásadám křesťanské etiky. Pro začátek bychom zkusili další celostátní akci s rezolucemi, tentokrát ještě ostřejšími. No a kdyby nedej Bože ani to nepomohlo, pak bychom museli neprodleně začít vydávat nějaký nový list s výlučně patriotickým zaměřením; prostřednictvím toho listu bychom zasypali ty zplozence ďábla ze Skřípetárie kanonádou příkrých, nesmlouvavě odsuzujících článků. Možná bychom je i párkrát šlehli nějakou satirou, ale ještě nevím, s tím se musí vždycky tuze opatrně… Chraň nás Pán Bůh a všichni jeho strážní andělé před takovými konci!“ zatípal zkormouceně a pokřižoval se; nato se utekl k tichoulinké, leč horoucí modlitbě.

Mým nitrem háralo v tom okamžiku ledacos, ale blažené religiózní vytržení to rozhodně nebylo; přesto jsem se pokřižoval, abych mu dělal společnost.

Zvláštní země, přemítal jsem. Na jihu jim hynou denně stovky nevinných bezbranných obyvatel a ministr armády skládá modlitbičky a medituje o založení vlasteneckých novin! Vojáky mají dobré, statečné, to se ukázalo v mnoha válkách — proč tedy nevyšlou nějaký oddíl k jižním hranicím a nezarazí řádění těch zákeřných skřípetarských hord?

„Zdá se, že vás můj plán nějak udivuje, pane?“ vyrušil mě z úvah páně ministrův diškantek.

„Bodejť by ne!“ neudržel jsem se, ale vzápětí jsem litoval své unáhlenosti.

„Nejste, milý a vážený, dostatečně zasvěcen do situace. Bezpečnost státu a obyvatel vůbec není to hlavní, pane, hlavní je bezpečnost vlády. Minulá vláda se udržela u moci měsíc, a my vládneme sotva tři týdny — přece si nemůžeme udělat takovou ostudu a položit se dřív! Naše pozice je velice vratká, nikde přítelíčka, milosrdní samaritáni už dávno vyhynuli, o naše mísy čočovice nikdo nestojí a laskavý Bůh je po čertech vysoko, neboli musíme se sami snažit a podnikat vše pro to, abychom se co nejdéle udrželi u moci.“

„A co podnikáte?“

„Totéž, co všechny vlády před námi. Na každý den chystáme nějaké překvapení, pořádáme slavnosti; momentálně si stojíme tak pekelně bídně, že budeme muset zase nastrojit nějaké spiknutí. Což o to!, spiknutí jsou naším, abych tak řekl, chlebem vezdejším. Do té míry, že když se někdy den dva pozdržíme s přípravou tohoto nejosvědčenějšího prostředku na vymítání ďábla opozice, naši občané, nejpokornější stádečko, co kdy žilo na tom božím světě, se dokonce opováží nahlas podivovat, cože se tak dlouho nekují žádné protivládní pikle. Nu a právě při všech těchhle vnitropolitických záležitostech prvořadé důležitosti — překvapeních, trachtacích a spiknutích, se neobejdeme bez armády. To, že na jihu umírají lidé, je vedlejší, milý pane; na má bedra či, chcete-li, na můj portfej vložil Hospodin naléhavější úkoly, mnohem prospěšnější pro naši vlast, než nějaké nesmyslné pranice se Skřípetary, Soudě podle všeho, vaše názory na tyto věcí jsou až předpotopně tmářské; žel Bohu, podobné zaostale smýšlejí i všichni moji důstojníci a celá armáda… Ještě štěstí, že my, členové vlády, jsme moderní lidé a máme v tom dokonale jasno.“

„První povinností armády je přece hájit vlast! To znamená i poskytnout ochranu před cizáckým násilím těm nebohým lidem na jihu! Vždyť i z těch končin posílají otcové a matky své syny na vojnu — a posílají je dobrovolně a rádi, neboť v armádě vidí svojí oporu,“ vyjel jsem si na pana ministra, i když se to nesluší; co naplat, každý občas šlápne vedle.

„Podle vás tedy armáda nemá nic důležitějšího na práci? Ať vás Všemohoucí neztrestá za to rouhání, pane!“ splynulo tiché pokárání z páně ministrových tenoučkých bezkrevných rtíků; vyčítavě, zarmouceně zavrtěl hlavičkou a změřil si mě, jako by si mě trošku ošklivil. „To bych do vás nebyl řekl, že jste takový bludař!“

„Ale já… prosím vás…“ blábolil jsem, nevěda, co mám na to říct; naštěstí páně ministrův falzetek důrazně přeťal mé rozpaky:

„A co třeba přehlídky, he?“

„Cože, prosím?“

„Blahoslavení chudí duchem… Prosím vás, člověče boží, co by si vláda, kterákoli, počala bez přehlídek?“ zapištěl pan ministr v svátém rozhorlení.

„Promiňte… o tom jsem jakživ nepřemýšlel… Ani neslyšel…“ breptal jsem na svou obranu.

„Neslyšel? Nebesa! Vždyť vám tu celou dobu horem dolem vykládám, proč musíme obyvatelstvo pořád něčím překvapovat, den co den pořádat různé slavnosti, průvody, trachtace a veselice a samozřejmě i přehlídky — jakpak bychom to všecko zvládli bez armády? To je momentálně její prvořadá povinnost: aťsi k nám vpadají nepřátelské hordy, čert je vem, hlavně když naši vojáčci pochodují, prapory se třepotají, bubny duní a polnice hlaholí jak u bran Jericha… Kdyby Strádii čirou náhodou hrozilo zvenčí nějaké větší nebezpečí, snad by trochu přiložil ruku k dílu i pan ministr zahraničí, pokud by ovšem na to měl zrovna čas. Je věčně věkův zavalen rodinnými starostmi: Pán Bůh mu chudákovi nadělil dětí jako smetí. Naštěstí se náš stát příkladně stará o své zasloužilé činitele… Mezi námi — zejména se synáčky má pan kolega učiněné peklo: moc špatně se učí! A tak jsme rozhodli, že budou studovat na útraty státu. Byl to skutek křesťanského milosrdenství, věřte! I o jeho dcerušky se postaráme: dostanou věno ze státní pokladny; eventuálně se jejich nápadníkům přidělí nějaké výnosné místo, na jaké by si pochopitelně jinak marně dělali laskominy.“

„Je krásné, když zásluhy dojdou spravedlivého ocenění!“

„Svatá pravda, milý pane! A my jsme v tom ohledu přímo světová rarita, nikdo se nám nemůže rovnat. Ať je ministr jaký chce, bohumilý nebo hříšný, vděčný stát se v každém případě postará o jeho rodinu. Já děti nemám, a tak stát pošle do ciziny studovat malířství mou švagrovou.“

„Slečna švagrová má talent?“

„Paní… Doposud nic nenamalovala, ale kdo ví, třeba jí to půjde od ruky. Pojede s manželem, ten také dostal státní stipendium. Seriózní, pilný hoch, od toho můžeme hodné očekávat.“

„Mladý nadějný pár, že?“

„Jsou ještě mladí, to rozhodně… V nejlepších letech… Švagr má šest křížků na zádech a švagrové táhne na pětapadesát.“

„Čím se zabývá pan švagr? Nepochybně vědou?“

„Ovšemže… Jinak je hokynář, ale tuze rád čte. Například po novinách je jak divý, neřku-li přímo ďáblem posedlý! Ten vám denně stačí přečíst snad všechny naše noviny! Přinejmenším je aspoň prolistuje. A všelijakých povídek a románů už zhltal, až Bůh brání! Hádám nejméně dvacet. Posíláme ho studovat geologii.“

Pak se pan ministr na chvíli odmlčel; zadumal se a začal přebírat svůj růženec; měl ho zavěšený na šavli.

„Zmínil jste se také o nějakých překvapeních, pane ministře. Mohl byste mi to blíže vysvětlit?“ upomenul jsem ho; jeho švagrová mi vcelku mohla být ukradená a švagr jakbysmet.

„Ovšem, ovšem, máte pravdu, malinko jsem odbočil… Pravdaže. Právě v těchto dnech vrcholí přípravy jednoho takového velkého překvapení, což, dá-li Bůh, bude mít nedozírný politický dopad.“

„O tom nepochybuji! Zřejmě celou věc prozatím držíte v největší tajnosti, že?“

„Co vás nemá! Právě naopak: rozhlásili jsme to po celé zemi! Víte, ono v některých případech spíše platí, že vědomost hříchu nečiní…“

„Předpokládám, že to překvapení přinese vaší zemi velké štěstí?!“

„Ano, vzácné štěstí… Celý národ se raduje a nadšeně oslavuje vládu a její moudrou, vpravdě vlasteneckou politiku; nikdo v celé zemi už o ničem jiném nemluví ani nepíše, jen o tom velkém štěstí, které nás co nevidět čeká.“

„Promiňte, že se ptám, jistě jste pro to udělali vše!, ale nemůže něco to očekávané vzácné štěstí ohrozit?“

„Tím jsme si zatím nijak hlavu nelámali, milý pane. I když nikdy není vyloučeno, že se stane zázrak a nějaké štěstí nám skutečně spadne z nebe… Nezměrná jeť milost Páně! Mimochodem, znáte to prastaré podobenství, jak jednou v jedné zemi vláda oznámila nespokojenému obyvatelstvu, že se vbrzku zjeví veliký Génius, Mesiáš, jenž jejich zemi zbaví dluhů a špatného režimu a lid vymaní z neštěstí a bídy a povede ho tou jedinou pravou cestou k šťasné budoucnosti? A jak se z těch obyvatel, bouřících se proti svým nehodným mocipánům, rázem stali krotcí beránci a v celé zemi se rozhostila radost a veselí? Mám vyprávět dál?“

„Ano, prosím vás! Je to velice zajímavé…“

„V cele zemi tedy zavládla nesmírná radost… Na jednom celonárodním shromážděni se obyvatelé dokonce usnesli, že uspořádají sbírku a za vybrané peníze zakoupí rozsáhlý pozemek a vybudují nádnerný palác, na némž bude stát: Národ svému velikému géniovi a spasiteli. Netrvalo dlouho a všecko bylo hotovo a připraveno a čekalo se už jen na Mesiáše…“

Tu pan ministr umlkl; chopil se znovu svého růžence a začal si špitat modlitbičku.

„A zjevil se Mesiáš?“ vyhrkl jsem napjatě.

„Ne.“

„Nikdy?“

„Zřejmě nikdy!“ típl pan ministr lhostejně; tak dovypráví mi to podobenství nebo ne?

„Proč?“

„Suď Bůh!“

„Nic mimořádného se tedy nestalo?“

„Ne.“

„To je divné!“ poznamenal jsem.

„Mesiáš se nezjevil, zato Hospodin seslal toho léta strašné krupobití, a to potlouklo veškerou úrodu,“ zapípal pan ministr nevzrušeně, s pohledem upřeným na jantarové kuličky svého růžence.

„A co bylo s tím národem?“

„S kterým?“

„No v té zemi, o níž mi vyprávíte to jímavé podobenství!“

„Nic.“

„Vůbec nic?“

„Co by bylo? Národ jako národ!“

„Já čekal, že se stane kdoví jaký zázrak!“ zabručel jsem zklamaně.

„Nu, a cožpak se nestal?“

„Já vám nerozumím…“

„Svatá prostoto! Národ žil alespoň několik měsíců v radosti a štěstí! Copak to není podle vás zázrak nad zázraky?“

„To je pravda!“ přiznal jsem kajícně — jak je možné, že jsem se nedovtípil dřív?

Ještě dlouho jsme si povídali o všem možném; mimo jiné se mi pan ministr zmínil, že v rámci oslav výše zmíněného nadcházejícího překvapení hodlá ještě téhož dne jmenovat osmdesát nových generálů.

„A kolik jich máte teď?“

„Slava Bohu na výsostech — ažaž!, ale je to bezpodmínečně jednak pro upevnění renomé našeho státu a jednak pro zvýšení lesku současných celonárodních slavností. Uvažte, jak to zní: osmdesát nových generálů za jediný den!“

„Vskutku, to imponuje!“ přikývl jsem uznale.

„Viďte? Cim více okázalosti, pompy a křiku, tím lépe!“

Andělíčku, můj strážníčku!

 (další stránka)

Strádie (7/12)

(předchozí stránka)

Když jsem vyšel z ministerstva financí na ulici, zase se to kolem hemžilo lidmi jak v mraveništi; a ten randil! — až v uších zaléhalo!

Takového lidu! Co se děje? Asi se zase sjíždějí nějaké deputace! povídám si a vykuluju oči na ty spousty všelijakých lidiček z bůhvíkterých končin. Oslovil jsem jednoho chlapíka, co se mi první namanul do cesty:

„Kampak se všichni hrnou?“

Má neznalost ho zřejmě moc dopálila, poněvadž po mně sekl nevrlým, pohrdavým pohledem, otočil se na podpatku a odpílil za ostatními.

Zeptal jsem se druhého, třetího, ale každý po mně akorát hodil opovržlivým pohledem — jinak ani muk. Až nakonec jsem narazil na člověka, s kterým jsem se náhodou seznámil, když se zakládal jeden vlastenecký list (co se vám na tom nezdá? Abyste věděli, v téhle zemi se den co den zakládají nějaké noviny, a vždycky hned několikery); položil jsem mu stejnou otázku jako těm lidem prve, ale měl jsem nahnáno: u tak vyhlášeného vlastence můžu pochodit ještě hůř!

Taky že jsem pochodil! Loupl po mně znechuceně očima a rozlícené, zuřivě zasoptil:

„Že ti není hanba!“

Byla mi, a velká; jen taktak jsem vykoktal:

„Promiňte, prosím, neměl jsem v úmyslu vás nijak urazit, chtěl jsem se jenom zeptat…“

„No ty ses ukázal! Spadl jsi z oblak, člověče, že se nestydíš ptát se na něco, co ví pomalu i ta němá tvář? Naše otčina trpí, všichni jí spěcháme na pomoc, jak se sluší a patří na věrné syny, a ty se tu divíš a vyptáváš jakoby nic — a přitom jde o nadevše vážné osudové události!“ chroptil můj známý hlasem nalomeným vlasteneckým bolem.

Dlouho jsem se mu omlouval za svůj prohřešek, bil jsem se v prsa a dokazoval mu, že jsem se toho nedopustil ve zlém úmyslu, a žadonil jsem o odpuštění.

Konečně se dal obměkčit a vypověděl mi, oč běží: Skřípetaři — plemeno nechvalně proslulé dravostí — pronikají na jihu do Strádie a páchají tam neslýchané zločiny.

„Právě přišla zpráva,“ pokračoval, „že v noci na dnešek zase povraždili spoustu našich rodin, spálili jejich domy a uloupili jejich dobytek!“

„Strašné!“ otřásla mnou hrůza — hned bych se byl vydal na jih ztrestat ty skřípetarské barbary, tak se mi zželelo trpících nevinných, pokojných strádijských obyvatel! Ucítil jsem v sobě v té chvíli mladickou sílu a dočista jsem zapomněl, že jsem starý, slabý jako věchýtek.

„Což můžeme takové vraždění, taková zvěrstva ponechat bez odvety?“

„Nikdy!“ zvolal jsem rozpálen jeho ohnivými slovy, „Bůh by nás za to musel ztrestat!“

„Proto pospícháme na schůzi! Všichni uvědomělí občané jako jeden muž… Akorát že jednotlivé vrstvy a stavy obyvatel pořádají schůze zvlášť, na různých místech.“

„Jak to?“

„Takto! Naše stará známá nesvornost… Ale buďsi, hlavně že aspoň z každé schůze vzejde jednomyslná vlastenecká rezoluce. Čím víc rezolucí, tím lip.. .Jinak jsme všichni jedno srdce, jeden duch, když jde o naši draze milovanou vlast.“

A doopravdy, dav se začal rozpadat do skupin a ty se rozcházely různými směry. Vzhledem k tomu, že jsem se dost dobře nemohl zúčastnit všech schůzí, připojil jsem se ke skupině svého známého. Byli to vesměs úředníci od soudu a od policie.

Dorazili jsme do prostorného sálu v jednom hotelu, kde už byly připraveny židle a stůl pokrytý zeleným suknem. Radovi vlastenci se usadili na židlích a u stolu zaujali svá místa pořadatelé.

„Pánové! Bratři!“ zahájil jeden z pořadatelů. „Co je cílem naší dnešní schůze, je všem dobře známo. Nás všechny sem přivedly ušlechtilé city, touha učinit přítrž nestoudným vpádům skřípetarských hord do jižních krajů naší drahé vlasti a přispět na pomoc nešťastným, tak krůtě trpícím bratřím a sestrám… Především však, pánové, jak víte, je při podobných příležitostech zvykem zvolit si předsednictvo.“

Dlouho to trvalo a hodně se toho nakřičelo, než nakonec zvolili předsedou pořadatele, co se první ujal slova, a ostatní pořadatele za členy předsednictva.

Poté — jak velí zvyk a mrav — novopečení funkcionáři poděkovali shromážděným vlastencům za to, že je poctili důvěrou, předseda zazvonil na zvonec a prohlásil schůzi za zahájenou.

„Hlásí se někdo o slovo?“ zeptal se.

Přihlásil se vlastenec z první řady a pravil, že ze všeho nejdříve by bylo záhodno zaslat z této schůze pozdravné poselství vládě a zvláště pak velkému moudrému státníkovi Mikulovi, aby tlumočil výraz věrnosti a oddanosti účastníků schůze samému panovníkovi.

Shromáždění byli pro; střelhbitě sestavené znění zmíněných zdravic bylo neméně střelhbitě aklamováno. (Pár drobných výhrad sice bylo, ale týkaly se pouze slovosledu některých pasáží textu.)

A pak se začali hlásit o slovo další řečníci, jeden vášnivější než druhý. A konce jim nebylo. Projev co projev překypoval vlasteneckým bolem a spravedlivým hněvem vůči Skřípetarům. Všichni vřele plaidovali pro návrh předsedy: odhlasovat okamžitě — neboť jde o věc neodkladnou —, ostrou protestní rezoluci proti zločinnému řádění Skřípetarů.

Pročež neprodleně vybrali ze svého středu tříčlennou komisi složenou z vytříbených znalců jazyka, aby sestavili text rezoluce a pak ho předložili ke schválení ostatním.

Tu se ale přihlásil jeden občan: z pilnosti prý už si takovou rezoluci sepsal sám předem a dovolil by si to váženým přítomným přečíst.

Nikdo nic nenamítal, a tak se přičinlivý občan jal číst:

„Soudní a policejní úředníci shromáždéní na dnešní schůzi, nanejvýš znepokojeni neblahými událostmi, k nimž bohužel dennodenně dochází v jižních krajích naší zemí díky vpádům skřípetarských bojůvek usnesli se na následující rezoluci:

  1. Vyslovujeme svou nejhlubší soustrast krutě postiženému obyvatelstvu jižních území.
  2. Co nejostřeji odsuzujeme zmínéné počínání Skřípetarů a voláme: Pryč s nimi!
  3. S opovržením prohlašujeme, že Skřípetaři jsou primitivní pronárod, nestojící svým osvíceným sousedům vůbec za povšimnutí.“

Rezoluce snaživého občana byla přijata vpodstatě jednomyslně — až na to, že po bouřlivé debatě o detailech bylo ještě odsouhlaseno, že v úvodu budou formulace neblahými událostmi a díky vpádům pozměněny na krvavými tragédiemi a vinou barbarských zvěrstev a u bodu 2 bude formulace zmíněné počínání Skřípetarů rozšířena o epiteta bezuzdné a krvelačné a hnusných a zvrhlých.

Poté přítomní vlastenci dali plnou moc předsednictvu, aby jejich jménem podepsalo rezoluci, nu a zazvonil zvonec a schůze byl konec.

Na ulicích zase bylo plno randálu a zmatku, jak se občanstvo v největším míru a pořádku navracelo z jednotlivých vlasteneckých schůzí.

Z jejich tváří vyzařovala nebetyčná duševní pohoda — a jak by ne!, vždyť mohli být plným právem spokojeni, jak se zhostili své nesnadné, leč ušlechtilé a vznešené povinnosti.

Tu a tam jsem zaslechl, o čem debatovali. Kousek vám ocituji (což stačí — ty jejich řeči vám byly všecky tak nějak na jedno brdo):

„Přece jenom to nemělo být tak drsné,“ rozjímal jeden.

„Jdi, prosím tě! Dostali, co jim patří, a basta! S takovou sběří se nejde mazlit!“ čílil se druhý.

„Já vím, ale vždycky je dobře zachovat určitou míru taktu,“ vedl si svou první.

„Lidi, podržte mě! Kampak s taktem na Skřípetary? Jak se z pralesa volá, tak se do pralesa ozývá! Kdepak, na ty se panečku musí pěkně zhurta, aby se jim strachy rozklepaly brady, až si to přečtou!“ dštil pomstychtivě ten ostrý hoch.

„Omyl! Právě my jakožto civilizovanější národ bychom jim měli svou noblesností dát najevo, jak vysoko jsme nad nimi; a kromě toho není žádoucí, abychom nějak ohrozili slibně vzkvétající přátelské vztahy mezi Strádií a Skřípetárií!“ odporoval arbiter bontónu a diplomatického protokolu…

Nikdo nelenil — vždyť draze milovaná otčina tonula v nebezpečí! Noviny ještě téhož dne stačily otisknout řadu rezolucí uvědomělého občanstva a druhý den to pokračovalo; takových rezolucí, jako tenkrát ve strádijských novinách, svět neviděl: rezoluce profesorů, rezoluce mládeže, rezoluce učitelů, rezoluce důstojníků, rezoluce dělníků, obchodníků, lékařů, písařů… Zkrátka a dobře nikdo nechtěl zůstat pozadu. Všechny rezoluce přímo sálaly horoucím vlastenectvím; jedna neúprosnější a nabroušenější než druhá; kam oko padlo, samé kvíleni nevinných a svátá odveta a hlavně hodně krvetratoliště krve nebohých obětí, zakrvácené pařáty útočící zdivočelé krvechtivé chátry atd.

Večer byla ve městě opět uspořádána veselice a pak se chrabří a roduvěrní synové blažené země Strádie zaslouženě oddali tichému a pokojnému spánku.

Druhého dne začaly přicházet zprávy z ostatních krajů. Nebylo jediného koutu, jediné, ani té nejzapadlejší výspy, kde by nesepsali ostrou rezoluci na protest proti krveprolitím na jihu země.

Samo sebou se rozumí, že četní strádijští občané byli i při této příležitosti náležitě odekorováni za občanskou odvahu a záslužnou vlasteneckou činnost. Pravda, někdo těch pentlí a cíngrlat dostal víc, někdo míň…

I mne tak strhl ten nespoutaný národ, přímo hýřící občanským uvědoměním a obětavostí pro obecné blaho, že se mi z prsou vyrval výkřik:

„Ach, šťastná Strádie — i kdyby celý svět lehl popelem, ty jediná se díky svým synům vyvaruješ záhuby!“

„Chachacha!“ v témž okamžiku jako by se mi do uší zařízl zase ten ďábelský jízlivý chechtot zlého ducha této přešťastné blažené země.

Nevolky jsem si povzdechl.

(další stránka)

Strádie (5/12)

(předchozí stránka)

Na ulici mě překvapily spousty lidí; jak velká voda se ve skupinách hrnuli ze všech stran a shromažďovali se před jednou impozantní budovou. Každá skupina nesla prapor, kde stálo, z kterého jsou kraje, a pod tím různá hesla, jako třeba: Pro Strádii obětujme vše!, nebo: Strádie je nám milejší než prasata!

Město vyhlíželo mimořádně svátečně, na domech se třepotaly bílé prapory s národním znakem uprostřed, všechny krámy byly zavřené a veškerá doprava zastavená.

„Co se děje?“ zeptal jsem se zvědavě jednoho pána na ulici.

„Máme slavnost! Vy o tom nevíte?“

„Ne.“

„Vždyť noviny o tom píšou už tři dny! Jeden náš významný politik a diplomat, jenž má neskonalé zásluhy o vlast a rozhodující vliv na vnější i vnitřní politiku státu, ochořel rýmou; díky milosti Boží a houževnatému úsilí předních kapacit naší medicíny se šťastně uzdravil a bude tak moci i nadále věnovat svůj jedinečný státnický um a veškeré své síly blahu a štěstí naší vlasti-mučednice a vést ji vpřed k ještě lepším zítřkům.“

Před domem velkého státníka už byla taková tlačenice, že strhnout se průtrž mračen, mezi těmi namačkanými muži, ženami a dětmi by nepropadla ani kapka. Muži stáli s obnaženými hlavami a v každé skupině někomu koukal z kapsy papír s vlasteneckým projevem.

Šedovlasý státník se objevil na balkóně svého domu. V tom okamžiku zaburácelo ze všech hrdel hřímavé Sláva! a rozeznělo se ozvěnou po celém městě. Na všech okolních domech zamlčela okna, rozletěla se dokořán a zaplnila se hlavami. Na ohradách kolem domů, na střechách, všude plno lidí, dokonce i z každého vikýře vykukovalo pár hlav.

Provolávání doznělo; do nastalého ticha kvikl z davu třaslavý hlásek:

„Ctihodný státníku!“

„Sláva mu! Sláva mu! Sláva mu!“ přerušilo řečníka bouřlivé skandováni; když se davy vlastenců uklidnily, řečník pokračoval:

„Lid mého kraje prolévá slzy vroucí radosti a kleče na kolenou vzdává dík nejmilostivějšímu Tvůrci, který ve své nekonečné laskavosti ráčil od našeho národa odvrátit velkou pohromu a dopřál ti uzdravení, čacký náš státníku… Ochránce našeho štěstí! Chloubo národa! Kéž se ještě po mnoho a mnoho let těšíš pevnému zdraví!“ skončil řečník a tisíce hrdel se rozeřvalo:

„Sláva mu! Ať žije! Hurááá!“

Ctihodný státník poděkoval řečníkovi za upřímná blahopřání a ujistil shromážděné, že veškeré své myšlenky a city i nadále zasvětí péči o rozkvět kultury, hospodářství a blahobytu v draze milované vlasti.

To se rozumí, že se po jeho slovech znovu nesčetněkrát opakovalo provolávání slávy.

Nato se vystřídala řada řečníků z různých krajů a na každý projev stařičký státník rovněž odpověděl jadrným vlasteneckým projevem; nemusím snad ani říkat, že do toho neustále vpadal hurónským řevem dav.

Trvalo dlouho, než ten obřad skončil, a když bylo konečně po všem, ve všech ulicích začaly vyhrávat kapely a všude se rozhostila sváteční nálada.

Večer bylo město slavnostně osvětleno; davy vlastenců procházely ulicemi v pochodůovém průvodu; břeskná hudba znovu rozezvučela všecky prostory a ve výšinách, na pozadí temného nebe, za ohlušivého praskotu ohňostroje zazářilo jméno velkého státníka z tisíce hvězdiček.

A pak nastala hluboká, tichá noc a roduvěrní synové té podivuhodné země, vyčerpáni plněním svých vznešených občanských povinností, usnuli blaženým spánkem a zdálo se jim o šťastné budoucnosti a rozkvětu jejich draze milované vlasti.

Rozrušen neobyčejnými dojmy nedokázal jsem celou noc ani oka zamhouřit; teprve před svítáním jsem usnul – oblečený a s hlavou na stole. A vtom jako bych uslyšel jakýsi příšerný démonický hlas se zlomyslným chechtotem:

„To je tvoje vlast! Chachacha!“

Probudil jsem se; srdce mi sevřela hrůzná předtucha a v uších dál zněl ten potměšilý, baziliščí chechtot…

Hned nazítří se o té slávě rozepsaly všechny noviny po celé zemi; vládní list navíc otiskl spoustu telegramů ze všech koutů Strádie, jejichž pisatelé vyjadřovali politování, že neměli možnost přijet, aby osobně projevili své potěšení nad šťastným zotavením velkého státníka.

Kromě toho se přes noc stal slavným státníkův hlavní lékař. Všechny noviny přinášely zprávy, že vlastenecky uvědomělí obyvatelé toho a toho města, toho a toho okresu či kraje, na znamení, jak si váží zásluh lékaře Šikuly (tak se ten doktor jmenoval), hodlají zakoupit takový a makový drahocenný dar. V jedněch novinách například stálo:

Jak se dozvídáme, i město Koněkrad chystá po příkladu jitých míst vzácný dar lékaři šikulovi. Je to malá stříbrná soška znázorňující Aeskulapa, jenž třímá v rukou kalamář, rovněž stříbrný; kolem kalamáře se vinou dva pozlacení hádci s diamanty místo očí a v tlamičkách drží svíčky. Na hrudi Aeskulapa je zlatý nápis: šikulovi, lékaři zasloužilému o vlast, jeho navždy vděční obyvatelé města Koněkradu.

Podobnými zprávami se noviny přímo hemžily. Po celé zemi pakovali drahé dárky pro zázračného lékaře a bombardovali ho děkovnými telegramy. V jednom městě dokonce propadli takovému nadšení, že začali stavět monumentální dům (asi nějaké muzeum či co), do jehož zdi měli v úmyslu vsadit velikánskou mramorovou desku s díkůvzdáním místního obyvatelstva.

Samo sebou se rozumí, že se hned našel pohotový umělec, který namaloval, jak si velký státník potřásá rukou se svým lékařem a děkuje mu za uzdravení. Pod tímto výjevem byl následující text:

„Díly, oddaný Šikulo! Zbavils mě zákeřného neduhu, jenž mi bránil, bych se věnoval, seč je v mých silách, usilovné péči o štěstí své draze milované vlasti!

„Tak mi kázala svatá vlastenecká povinnost!“

Nad jejich hlavami kroužil v obláčcích holoubek a ze zobáčku mu vlála mašle, na níž stálo:

Z vůle nejmilostivějšího Stvořitele se jeho vyvolené zemi Strádii vyhne každičké zlo!

A nad holoubkem se vznášel ještě jeden cancour s nápisem: V upomínku na den šťastného uzdravení velkého státníka Mikuly. (Tak nějak se jmenoval, pokud mě paměť neklame.)

Obrázek byl vytištěn v mnoha tisících exemplářích. Děti ty milé upomínky roznášely po ulicích, po kavárnách a po hospodách, a křičely, jako když je na nože bere:

„Kupte si obrázek! Nový obrázek! Státník Mikula a lékař Šikula!“

Lačně, od a až do zet, jsem zhltal kupu novin z posledních dní — jak by ne!, ve všech byl podrobný životopis věhlasného vlasteneckého doktora! A pak jsem se rozhodl, že navštívím pana ministra národního hospodářství.

Pan ministr, obstarožní šedovlasý skrček s brejličkami na nose, mě uvítal neobyčejně vlídně. Posadil si mě dokonce vedle svého stolu; sám se vyšplhal do svého křesla. Stůl se prohýbal pod haldami zaprášených starých knih se zažloutlými listy a orvanými vazbami.

„Hned se vám musím pochlubit! Heuréka! Ani nevíte, jak jsem šťasten! Co myslíte, že jsem objevil?“

„Nějaký způsob, jak zvelebit hospodářství ve vaší zemi.“

„Co vás nemá! Jaképak hospodářství! To je dostatečně zvelebeno výtečnými zákony. Tím už není třeba sé zabývat.“

Mlčel jsem — co jsem měl na to říct? A on mi s vlahým, rozechvělým úsměvem strčil pod nos jakousi starodávnou bichli:

„Co myslíte, že to je za dílo?“

Nemusel jsem dlouho předstírat, že o tom usilovně přemýšlím: pan ministr — stále s tím rozněžnělým úsměvem na rtech — mi vše vyjevil:

„Homérova Ílias! Ale ve-li-ce, říkám vám, ve-li-ce vzácný exemplář,“ převaloval s rozkoší na jazyku; pak po mně blikl brejličkami, jestli to na mne udělalo patřičný dojem.

Dojem to na mne sice udělalo, ale z poněkud jiného důvodu, než pan ministr předpokládal; nicméně jsem se tvářil, že se obdivuju té vzácné bibliofilii:

„No to je báječné!“

„Že? Však to také byla sysifovská práce, se téhle rarity dopídit! Co říkám — Tantalova muka!“

„Skvostné!“ hrál jsem dál a zaujatě jsem listoval tím jeho Homérem, o němž jsem slyšel poprvé v životě. Stěží se mi podařilo odvést řeč.

„Že jsem tak smělý, pane ministře — o jakých výtečných hospodářských zákonech jste se to zmiňoval?“

„Ach ano… Dá se říci, že jde o zákony přímo anticky ideální. Žádná země, ujišťuji vás, nevynakládá takové sumy na zvelebování národního hospodářství, jako naše.“

„Zcela správně!“ podotkl jsem. „Vždyť to je základní předpoklad pro zdárný vývoj státu!“

„Přesně to jsem měl na zřeteli, když jsem se zasazoval — povzbuzován vzorem bájného Hérakla v království Augiášově — o přijetí zmíněných zákonů a o to, aby byly schváleny co nejvyšší investice na hospodářský a průmyslový rozvoj.“

„Jak vysoké, pane ministře, smím-li se zeptat?“

„Loni, za bývalého ministra, byly nižší; ale já si řekl: Kostky jsou vrženy! a bojoval jsem a nedal se, dokud jsem neprosadil zvýšení o pět miliónů dinárů. Veni, vidi, vici!

„To je hodně!“

„Plus minus ano… Nu a co se týče oněch zákonů, jeden zní kupříkladu takto: Obilí a další polní plodiny jakož i veškeré hospodářské rostlinstvo jsou dle zákona povinny utěšeně bujet a každoročně bohatě urodit.“

„Vskutku výtečný zákon!“ chválil jsem.

Ministr se blaženě uchichtl: „Zlatý věk, že?“ a pokračoval: „Dále, račte vědět, jsem přeorganizoval úřednictvo svého portfeje. A to tak, že každá obec má nyní hospodářské představenstvo sestávající z pěti úředníků; jejich předseda má titul ekonomického správce obce té a té. V každém okresním městě sídlí okresní ekonom a má k ruce početný podřízený personál. Úřednictvo na úrovni obecní a okresní podléhá krajskému ekonomovi — těch je dvacet, ergo tolik, na kolik krajů je rozdělen náš stát. Krajští ekonomové se svým administrativním aparátem jsou pověřeni kontrolou jim podřízeného obecního a okresního úřednictva, zda plní řádně své povinnosti a vyvíjí náležité úsilí o hospodářský rozkvět daného teritoria. Ministerstvo je pak rozděleno na dvacet sekcí řízených sekčními šéfy, majícími taktéž k dispozici početný administrativní aparát, a prostřednictvím krajských ekonomů je v písemném styku s celou zemí. Každý sekční šéf vede totiž korespondenci s jedním krajským ekonomem a informuje o tom ministra opět prostřednictvím ministrových osobních tajemníků… Rozděl a panuj, není-liž pravda?“

„Ale to jsou úplná mračna úředníků!“ ujelo mi.

„U Dia!, to bych řekl! Moje ministerstvo má nejvíc zaměstnanců. Vždyť je také u nás práce až nad hlavu! Moji úředníci nemají po celý den kdy vystrčit nos z akt… Quos ego!“

Po malém odmlčení zaníceně pokračoval:

Ceterum autem censeo, řečeno slovy velkého Catona, že mým nejvýznamnějším legislativním počinem je následující ustanovení: každá vesnice musí mít čítárnu, dokonale vybavenou nejlepšími dostupnými příručkami a jinými publikacemi z oboru zemědělství, lesnictví, dobytkářství, včelařství a dalších hospodářských odvětví.“

„Netušil jsem, že sedláci u vás tak náruživě sledují odbornou literaturu!“

„Nu, jde spíše o něco jako brannou povinnost. Nulla dies sine linea! Každý rolník je povinen denně strávit dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne v čítárně, kde si čte, eventuálně mu předčítají, pokud není gramotný; kromě toho jim moji úředníci pořádají přednášky o moderním racionálním obdělávání půdy.“

„Ale kdy potom tu půdu obdělávají doopravdy?“ vyhrkl jsem.

„Ač se to na první pohled tak jeví, mé řešení zemědělské otázky neznamená brzdu našeho hospodářského rozvoje, vážený pane. Zato vy jste značně zpozdilý! Budiž vám útěchou, že už Démosthénes pravil: Nemýlit se je vlastností bohů! Blahodárné účinky mé převratné reformy se projeví až časem… Podle mého přesvědčení je nejdůležitější ad primo vstřebat teorii; pak už všechno poběží skoro samo a každému bude jasné, že se stonásobně, tisíceronásobně vyplatilo obětovat trochu času vštěpování teoretických poznatků. Ze všeho nejdříve, vážený pane, je nutno mít jaksepatří základy, pevný fundament, a teprve na nich dále stavět! Dixi!“ uzavřel přímo v extázi pan ministr a otřel si pot z čílka.

„Vaše pojetí národohospodářské problematiky je prostě geniální…“ hlesl jsem — taky přímo v extázi.

Ad hoc jsem rovněž rozdělil zmíněných pět miliónů dinárů: dva milióny na přebudování a chod úřednického aparátu, jeden milión na honoráře autorům hospodářských příruček, jeden milión na zakládání čítáren a jeden na diety úředníkům. Což suma sumárum činí pět miliónů.“

„Skvělé! Jak vysoká částka je například věnovaná na čítárny!“

„Co se toho týče, vydal jsem navíc výnos, že čítárny musí být kromě hospodářských knih vybaveny i učebnicemi latiny a řečtiny, aby se naše rolnictvo po práci na poli mohlo duchovně povznášet studiem klasických jazyků. V žádné čítárně rovněž nesmějí chybět díla Homérova, Tacitova, Paterculova a další skvosty klasické literatury. Habent sua fata libelli…“

„Překrásné! Následováníhodné!“ zvolal jsem a hbitě jsem vstal a rozloučil se s panem ministrem; koukal jsem honem honem vypadnout — ze všech těch počinů a reforem pana ministra národního hospodářství se o mě pokoušela motolice: víte, že mi nijak nešly na rozum?

(další stránka)

Strádie (2/12)

(předchozí stránka)

Hned u břehu, nedaleko místa, kde jsem vystoupil, jsem spatřil mramorovou pyramidu a na ní zlatém vyvedený nápis. Kvapně jsem tam zamířil: třeba tam najdu jména věhlasných hrdinů, o nichž mi vyprávěl otec! Ale co mě nečekalo za překvapení! Do mramoru bylo vytesáno:

Postůj, poutníče! Nalézáš se na severní hranici země obývané slavným a šťastným národem, jejž Bůh vyznamenal nesmírně vzácnou výsadou: v souladu se zákony gramatiky se v jeho jazyce k před i vždy méní v c!

Čtu to jednou, čtu to podruhé, a ne a ne se vzpamatovat z údivu. Co mě nejvíc zaráželo — ten nápis byl vytesán v mé mateřštině!

Ano, je to stejný jazyk, jakým hovořili moji rodiče i všichni moji předkové, jakým mluvím i já — avšak tohle přece není moje vlast! Otec mi vyprávěl o docela jiné zemi! Ta podobnost jazyka mě mátla — ale co když existují dva příbuzné národy společného prapůvodu, napadlo mě, mají jeden jazyk, ale navzájem o sobě nevědí?! A můj údiv poznenáhlu ustupoval pocitu hrdosti, že jsem synem národa, jemuž se rovněž dostalo nebeské přízně, neboť i v mojí mateřštině se k před i mění v c

Prošel jsem hradbami a zamířil jsem do města — vyhledám nějaký hotel, odpočinu si po dlouhé cestě a pak si seženu práci a vydělám si na další pouť za neznámou otčinou.

Ušel jsem sotva pár kroků a najednou se kolem mne jako kolem osmého divu světa začali ze všech stran sbíhat lidé. Staří i mladí, muži i ženy, tlačili se, stoupali si na špičky, strkali se, mačkali, jen aby na mne co nejlépe viděli. Nakonec ucpali celou ulici a zatarasili veškerý provoz.

Civěli na mne celí vyjevení a já na ně zrovna tak. Na koho jsem se podíval, každý byl ozdobený řády a stužkami. Jen tu a tam se našel nějaký chuďas, co měl akorát jeden nebo dva řády, jinak byli všichni tak opentlení a ověšení, že nebylo vidět, co mají na sobě za šaty. Někteří měli těch různých cingrlat za různé zásluhy tolik, že je ani všecky neunesli a táhli je za sebou na vozících.

Bezmocně jsem stál obklíčen davem slavných laureátů; cpali se a drali, lapali po dechu a funěli, hádali se a nadávali těm, co se dostali až ke mně.

„Už jste se snad dost vynadívali, ne? Pusťte taky jiné k lizu!“

Jak se ke mně někdo prodral, honem honem mě začal zasypávat otázkami, než ho druzí odstrčí. Za chvíli jsem toho měl po krk. Pořád odpovídat na jedno a totéž!

„Odkud jsi? Jak to, že nemáš ani jednu medaili?“

„Prostě nemám!“

„Kolik je ti?“

„Šedesát.“

„A to ještě nemáš žádný metál?“

„Ne.“

A hned se to rozkřiklo — jako když se na jarmarku vyvolává nějaká atrakce:

„Slyšíte, lidičky? Je mu šedesát, a dodnes nedostal jeden jediný řád!“

Tlačenice, řev, randál; šťouchali se a rýpali do sebe čím dál bezohledněji. Z okolních ulic zaútočili další zvědavci, každý mě chtěl vidět. Nakonec propukly rvačky, a tak to vzala do rukou policie, aby nastolila pořádek.

Než se začali prát, stačil jsem se několika nositelů řádů zeptat — jen tak namátkou —, za co byli vyznamenaní.

Jeden mi řekl, že mu jeho nadřízený ministr udělil vyznamenání za mimořádně obětavé zásluhy o vlast: rok disponoval obrovskými sumami státních peněz a v pokladně pak při revizi dělalo manko pouhé dva tisíce dinárů. „Tak se to patří,“ pochvalovali si spoluobčané, „mohl roztočit všechno sakumprásk, ale jeho ušlechtilé vlastenecké uvědomění mu to nedovolilo.“

Druhý byl vyznamenán za to, že měsíc hlídal nějaké erární sklady a ty nevyhořely.

Třetí dostal řád, neboť objevil a vědecky formuloval nesmírně zajímavý fakt, že slovo svoboda končí písmenem a a začíná písmenem s.

Dalšího zase vyznamenali za to, že se dopustil velikánského deficitu a nespáchal pak sebevraždu, jak bylo tou dobou v módě, nýbrž hrdě, srdnatě zvolal před soudem: „Proměnil jsem své názory, své ideje v čin — suďte mě! Tu jsem!“ (Načež se udeřil v hruď a udělal krok vpřed.) Mám dojem, že dostal medaili za občanskou odvahu. (Vždyť to taky bylo namístě.)

Jedné kuchařce dali vyznamenání, protože za pět let služby v bohaté domácnosti ukradla všehovšudy pár zlatých a stříbrných tretek.

Nějaký děda dostal metál za to, že zestárl a neumřel.

Kdosi si vysloužil řád tím, že za necelý půlrok závratně zbohatl, neboť dodával státu plesnivé obilí a plno dalšího vadného zboží.

Jednoho poctili vyznamenáním za to, že zdědil obrovský majetek, ale že ho hned nerozházel a přispěl pěti dináry na dobročinné účely.

Kdo by si to všecko pamatoval! U každého laureáta jsem si bohužel dokázal zapamatovat tak nanejvýš jednu zásluhu. Ostatně kampak bychom se dostali, kdybych vám je měl vypočítávat všecky!

Když tedy došlo na facky a kopance, řízení dalších událostí se chopila policie. Strážníci začali rozhánět dav a jeden chlapík, zřejmě starosta, nařídil, aby přijeli se zavřeným fiakrem. Šoupli mě do fiakru obklopeného kordónem policistů, starosta přisedl ke mně a někam jsme se rozjeli; davy pádily za námi.

„Kam jedeme?“ zeptal jsem se starosty — aspoň já mu tak říkám.

„Na policii.“

Zastavili jsme před rozlehlým, nízkým, notně omšelým stavením.

Když jsem vystoupil z fiakru, uviděl jsem, jak se rovnou u vrat té barabizny perou dva chlapi. Kolem stáli policajti a sledovali vývoj zápasu. I náčelník policie a další úředníci s potěšením přihlíželi.

„Proč se perou zrovna tady?“ podivil jsem se.

„Tak zní nařízení. Veškeré skandály se nesmějí dít jinde než tady, na očích policii. No uznejte sám — přece nikdo nemůže chtít po panu náčelníkovi a ostatních pánech od policie, aby se trmáceli po bůhvíjakých zapadlých podezřelých koutech! Takhle je to pro ně snadnější i přehlednější. Když se lidé pohádají a chtějí se poprat, přijdou pěkně sem, a hotovo. Vyvolávání výtržností, rvaček a dalších skandálů jinde než na místech k tomu vymezených se u nás přísně stíhá,“ vysvětlil mi starosta (nebo kdo to byl).

Náčelník policie, pupkáč s prošedivělým knírkem, vyholenou kulatou bradičkou a pořádným podbradkem, div nepadl do mdlob, když mě spatřil.

„Co jsi zač?“ vybafl a jal se mě ostražitě obhlížet od hlavy k patě.

Ten chlapík, co mu říkám starosta, si s ním začal něco špitat; asi mu referoval, co se všecko strhlo. Náčelník se zamračil a výhrůžně zavrčel:

„Odkud jsi? A už ať je to venku!“

Začal jsem mu dopodrobna líčit, kdo jsem, co jsem a kam mám namířeno, ale on měl asi chudák pocuchané nervy či co; zrovna když jsem byl v nejlepším, zničehožnic se na mne utrhl:

„Slabomyslné povídačky si běž blábolit někam jinam! Koukej kápnout božskou! Jak to, že ses opovážil objevit v tomhle stavu na ulici za bílého dne? Ven s tím! A hezky fofrem!“

Teď jsem se zas já začal prohlížet od hlavy k patě, co je na mně tak závadného, ale na nic jsem nepřišel. Prošel jsem přece lán světa, a nikde jsem neměl žádné popotahování kvůli tomu, jak vypadám.

„Tak otevřeš tu hubu nebo ne?“ zařval náčelník šaramantně, jak dle litery zákona vesměs vystupuje policie v té zemi, zvlášť když jde do tuhého; a tady šlo: všiml jsem si, že se třese vzteky. „Strčím tě do basy! Ztropil jsi výtržnost na nepatřičném místě! Jsi nebezpečný provokatér! Podvratný živel! Celé město je vzhůru nohama!“

„Nechápu, čím jsem se mohl tak provinit, pane…“

„Dědek jako ty — pomalu jednou nohou v hrobě, že by nevěděl, co ví každé malé dítě? Na to ti tak skočím! Ptám se tě naposled: proč, z jakých pohnutek nebo na čí popud sis troufl ukazovat se v tomto mravně pohoršlivém stavu na veřejnosti?“

„Necítím se vinen…“

„Necítíš se vinen, říkáš? Alealeale! A kde máš vyznamenání?“

„Žádné nemám.“

„Lžeš, elemente jeden stará rozvratnická!“

„Nemám, doopravdy.“

„Ani jedno?“

„Ne.“

„Kolik je ti let?“

„Šedesát.“

„Za šedesát let že by sis nevysloužil ani jeden metál? Povídali, že mu hráli! Kde jsi žil těch šedesát let? Na Měsíci, ne?“

„Při všem na světě vám přísahám, jako že je Bůh nade mnou, ať na místě umřu, jestli nějaký mám!“

To náčelníka dočista uzemnilo. Otevřel ústa, vyvalil na mne oči a chvíli nebyl mocen slova.

Když se trochu sebral, rozkázal podřízeným, aby honem přinesli pár metálů. Aspoň deset.

Odkvapili do sousední kanceláře a za minutku byli zpátky s plnou náručí různých stužek, hvězd, takových těch medailí, co se nosí na krku, a dalších cetek a tretek.

Na pokyn šéfa mi narychlo připjali dvě tři hvězdy, do klopy mí vetkli řádovou stužku, pár řádů mi navěsili na krk, pár mi jich přišpendlili na kabát a nádavkem mi uštědřili i několik pamětních medailí; už ani nevím, jakými všemi metály mě tenkrát vyšňořili a opentlili. Hlavně že v tom okamžiku vůči mně náčelník roztál.

„To je ono, drahý příteli!“ liboval si navýsost spokojen, jak geniálně zabránil dalším skandálům. „Už se začínáte podobat normálnímu člověku! Vždyť jste mi pobouřil celé město, když jste nám sem vpadl jako monstrum… Že máme dneska slavnost, to zřejmě taky nevíte, co?“ zaskočil mě novou otázkou.

„Ne.“

„Neuvěřitelné!“ poznamenal dotčeně, ale pak mi s noblesou sobě vlastní prominul mou neznalost a poučil mě:

„Dnes je tomu pět let, co se narodil kůň, na kterém poslední dobou nejraději jezdím. Dopoledne jsem jeho jménem přijímal blahopřání od nejváženějších občanů. Večer projde můj kůň v čele pochodňového průvodu méstem a pak v našem nejluxusnějším hotelu, kam má přístup pouze lepší společnost, pořádáme večírek s tancem.“

Tohle zas dočista uzemnilo mne, ale duchapřítomně jsem se včas vzpamatoval a rovněž jsem mu poblahopřál:

„Tisíckrát vás prosím za prominutí, leč vskutku jsem netušil, že dnes oslavujete tak význačnou událost. Nesmírně lituji, že jsem vám nemohl pogratulovat v dobu k tomu určenou; dovolte mi proto, abych tak učinil nyní.“

Náčelník mi srdečně poděkoval za upřímné city, jež chovám k jeho věrnému koni, a okamžitě nařídil, aby přinesli pohoštění.

Nabídli mi víno a dorty a pak jsem se s náčelníkem rozloučil a odebral se v čestném doprovodu jednoho policajta do hotelu. Už jsem se mohl klidně pohybovat po ulici, aniž bych vyvolával nežádoucí poprask — metálů na mně cinkalo a řinčelo habaděj!

Strážník mě dovedl do hotelu U naší draze milované vlasti-mučednice. Hoteliér mi přidělil pokoj a já si šel odpočinout. Nemohl jsem se dočkat, až budu sám a budu se moci vzpamatovat z neuvěřitelně osobitých dojmů, jimiž na mě zapůsobila tato země.

(další stránka)

Králevic Marko podruhé mezi Srby (4/5)

(předchozí stránka)

Marko se vmísil do davu a vešel dovnitř. Posadil se stranou, aby neupoutával zbytečnou pozornost svou obrovitou postavou.

Bylo tam lidí, že by ani špendlík nepropadl. Všichni byli tak rozpálení vášnivými projevy a bouřlivou debatou, že si Marka nikdo ani nevšiml.

Na čestném místě byla tribuna, na tribuně stál větší stůl pro vážené předsednictvo a menší pro pány tajemníky.

Cílem valné hromady, jak oznámil předseda, bylo sestavit rezoluci, jež by odsoudila barbarské řádění Arnautů na Kosovu a vůbec v celém starém Srbsku a v Makedonii, zločiny, jichž se Arnauti dopouštějí na Srbech pod jejich rodným krovem.

Předsedova slova zapůsobila na Marka jako blesk. Všecek se proměnil. Oči mu zaplály hrozivým žárem, roztřásl se po celém těle, zaskřípal zuby a pěsti se mu začaly bojovně svírat.

Konečně jsem našel ty pravé Srby, které jsem hledal! To jsou oni, co mě přivolávali! zaradoval se Marko v duchu a už se kochal představou, jak je potěší, až se jim dá poznat. Vrtěl se nedočkavě na židli, div ji nerozlámal. Ale nechtěl se jim dát poznat hned, čekal na nejpříhodnější okamžik.

„Slovo má Marko Marković!“ ohlásil předseda a zazvonil.

Všichni utichli, aby jim neušlo ani slovíčko z úst vyhlášeného řečníka.

„Vážení pánové! Přátelé! Bratři! Slova, jimiž uvedu svůj projev, nejsou pro nás nijak lichotivá, ale vážnost situace i pocity, jež mnou zmítají, mě k tomu nutí. Jsou to verše básníka Jakšiće:

Ni Srby nejsme, ni muži nejsme…
Kdybychom Srby, kdybychom muži,
kdybychom bratry pravými byli,
což bychom takto z Avaly výše
shlíželi chladné v plamenů čas?
Což by pak všichni, ach, bratři milí,
nesčetnékráte odvrhli nás?“

Nikdo ani nedýchal; nastalé ticho rušil jen skřípot Markových zubů a vrzání židle, na níž seděl. Mnozí se po něm s nevolí ohlédli — jak to, že si dovoluje poskvrnit to svaté vlastenecké ticho!

Řečník Marković pokračoval:

„Ano, přátelé, je to krutá a žel oprávněná výčitka, již velký básník vmetl do tváře nám všem, našemu změkčilému pokolení! Zdá se skutečně, že nejsme ani Srby, ani muži! Klidně přihlížíme, jak den co den hynou srbské oběti pod krvavým handžárem arnautským, přihlížíme, jak hoří domy v korunním městě Dušanově, jak jsou zneuctívány srbské dcery, jak srbský národ zakouší nejstrašnější muka právě v těch posvátných končinách — v kraji nehynoucí srbské slávy a moci… Ano, bratři, právě z těchto končin, dokonce i z Prilepu, rodiště našeho největšího junáka, králevice Marka, se ozývají srdcervoucí stony a řinčení otrockých řetězů, jimiž jsou nebozí Markovi potomci dosud stále spoutáni; krev za krev! — avšak nešťastné Kosovo, jež dnes brotí nová srbská krev, dosud stále čeká na pomstu, stále žízní po nepřátelské krvi, které si právem žádá ušlechtilá, za srbskou svobodu prolitá krev cara Lazara a Miloše Obiliće. Nad tím přesmutným bojištěm, nad tím posvátným hřbitovem našich zázračných junáků, nad tím polem válečné slávy nesmrtelného Obiliće, nám nezbývá než zalkat spolu s tklivým kvilem guslí, jímž guslaři doprovázejí onu píseň o našem velikém junáku králevici Markovi; a není snad Marko přímo zosobněním všenárodního srbského smutku, když roní hořké slzy a říká:

Třikrát běda, Kosovo ty naše,
čeho ses to, nešťastné, dočkalo?“

Při těch slovech Markovi vyhrkly z očí slzy jak ořechy, pořád však ještě otálel. Čekal, co bude dál. Ale u srdce ho tak hřálo, že odpustil Srbům všechno trápení, co zkusil. Za tenhle okamžik by byl obětoval i svou rusovlasou hlavu! Dokonce byl zase ochoten vytáhnout na Kosovo, i kdyby se měl za to ještě jednou dostat do vězení.

„Není divu, že tato slova se bolestně zařezávají do srdce každého Srba — vždyť v nich ústy králevice Marka pláče celý náš národ! Leč kromě oněch ušlechtilých slz našeho velkého junáka bychom potřebovali jeho mužné paže! Právě tak jako paže pobratima Obiliće!“ rozpaloval se stále ohnivěji vyhlášený řečník Marković.

Marko kouleje čackou krví zalitýma a divoce hledícíma očima vyskočil a se zaťatými pěstmi, zdviženými nad hlavou se jako rozlícený lev vyřítil k tribuně. Cestou povalil a pokopal dost lidí a sálem se rozlehl řev a nářek. Předseda a tajemníci si zakryli obličej rukama a zalezli pod stůl, zatímco jiní stateční srbští vlastenci s úpěnlivým zoufalým voláním o pomoc ucpali východ.

Vyhlášený řečník Marković zbledl, rozklepaly se mu nohy a rozdrkotaly zuby, oči měl hnedle vsloup, rty mu modraly a těžce lapal po dechu. Marko k němu dodusal, zamáchal rukama nad jeho hlavou a zařval zplna junáckého hrdla:

„Tu je Marko, nebojte se, bratří!“

Řečníka oblil pot, zbledl jako křída, zapotácel se a sekl sebou jako podťatý.

Marko se zarazil, vyvalil oči na toho nebožáka v mdlobách, spustil ruce a s nechápavým výrazem se rozhlédl kolem. A tu teprve ztuhl údivem: jeho Srbové se jeden přes druhého drali ven, až ucpali dveře i okna, a ječeli, jako když je na nože bere: „Pomóóóc! Policie! Šílenec! Vrah!“

Marko už praničemu nerozuměl. Zničeně sklesl na židli a zabořil hlavu do mohutných dlaní.

Tohle bylo snad nejhorší, co ho potkalo. Taková naděje se v něm rozhořela, tolik zas začal doufat, tolik se radoval — a najednou ten nečekaný zvrat!

Dlouho tam tak seděl, bez pohnutí, jako by zkameněl.

Nářek pozvolna začal slábnout, až ho nakonec vystřídalo ticho, rušené jen pohekáváním vyhlášeného řečníka Markoviće, který přicházel k sobě. Nečekané ticho dodalo odvahy předsedovi a tajemníkovi: začali opatrně, pomaličku vystrkovat hlavy zpod stolu. Dívali se vyjeveně jeden na druhého, jako by se navzájem ptali: Co se to tu proboha dělo za hrůzu? A pak se ještě vyjeveněji začali rozhlížet kolem. Sál byl skoro prázdný, jen zvenčí sem okny a dveřmi nakukovaly přečetné vlastenecké hlavy. A pod tribunou seděl na židli Marko jako z kamene vytesaný, lokty opřené o kolena a hlavu v dlaních. Nehýbal se, ani jako by nedýchal. Pokopaní a povalení vlastenci odlezli po čtyřech za ostatními ven; vyhlášený řečník Marković se už docela vzpamatoval, vystrašeně se rozkoukával, ohmatával se a pak se připojil k rozmluvě pohledů mezi předsedou a tajemníky: Co to bylo za hrůzu? Zůstali jsme doopravdy naživu? Co je to za hromotlucké strašidlo? Co máme dělat? Nevíme!

Nečekané ticho zapůsobilo i na Marka. Zvedl hlavu a i on jako by se očima ptal: Co to pro Boha svátého najednou do vás vjelo, bratří? A po chvíli tiše, vlídně, cituplně, jak nejjemněji dovedl, oslovil řečníka Markoviće:

„Copak se ti stalo, bratříčku, žes upadl?“

„Praštil jsi mě tou svou pazourou!“ odtušil vyhlášený řečník vyčítavě a osahal si temeno.

„Vždyť jsem se tě ani nedotkl, nejsvětější Bůh a svátý Jan jsou mi svědky! Tak krásně jsi mluvil, říkal jsi, že Srbové potřebují Markovu mužnou paži! No a protože já jsem králevic Marko, tak jsem se ti přihlásil — nevím, proč ses tak vylekal.“

Přítomné vlastence toto sdělení nijak neuklidnilo, naopak koukali být od Marka v co nej bezpečnější vzdálenosti.

A Marko sc dal do vyprávění, co ho přimělo, že uprosil Pánaboha, aby ho propustil zpátky mezi Srby, co ho tu všecko potkalo a jaké strázně si vytrpěl, jak mu sebrali brnění, roucho, zbraně i měch a co zkusil Šarac, když musel tahat tramvaj a točit žentourem u zahradníka.

Vyhlášenému řečníku Markovićovi poněkud otrnulo a podotkl: „Tos tedy provedl zatracenou hloupost, kamaráde!“

„Ale vždyť už se to nedalo poslouchat, jak pořád pláčete a voláte mě! Převracel jsem se v hrobě, přes pět set let jsem tam sebou házel — ukažte mi nebožtíka, který by vydržel to věčné burcování!“

„Ale prosím tě, nevíš, co jsou junácké písně? To se jen tak zpívá! Zřejmě nemáš ponětí o básnickém umění.“

„Budiž, jenomže vy jste o mně a o Kosovu nejenom skládali písně, ale i mluvili! Přes pět set let, ve dne v noci! Ty sám jsi před chvílí tak mluvil!“

„Svatá prostoto! Člověče, kampak bychom došli, kdybychom brali doslova, co kdo řekne? A že já tak mluvil — no ovšem, kvůli stylu, aby byl co nejkvětnatější! Nemáš zdá se ponětí ani o řečnictví. Řečník musí umět nadchnout posluchače, upoutat je působivými slůvky, jako například: krev, handžár, otrocké řetězy, boj a tak podobně. Ale nikdo to nebere vážně, doopravdy jako ty, že je třeba si okamžitě vyhrnout rukávy a hurá na nepřítele! Právě tak se při tvorbě písní či básní zhusta používá různých frází, jako například: Kosovo, zkázo naše! či: Probuď se, Marko! a tak dále, rovněž pouze z estetických důvodů. Jsi, abych tak řekl, starobylý člověk, neznáš spoustu věcí. Věda od tvých dob udělala obrovský pokrok…“

„Ale co teď? Bůh mě zpátky na onen svět nepovolává, a tady žít nemůžu ani nedovedu.“

„Vskutku nezáviděníhodná situace!“ vmísil se předseda, předstíraje účast.

„Velice nepříjemné!“ přidali se stejným tónem i ostatní.

„Šarce mám u jednoho sedláka na výkrm, oděv, brnění i zbraně mi sebrali, všecky peníze jsem už utratil…“ zoufal si Marko.

„Velice nepříjemné!“ opakovali všichni přítomní téměř sborem.

„Kdybys měl spolehlivé ručitele, mohl by sis vypůjčit na směnku,“ uvažoval řečník Marković.

Marko mu nerozuměl.

„Máš tu nějaké dobré přátele?“

„Kromě Boha nikdo mi už nezbyl,
smrt mi vzala dobré pobratimy:
Obiliće Miloše junáka,
i junáka Toplicu Milana,
i junáka…“

Chystal se vypočítávat své další pobratimy, ale řečník Markovič ho přerušil:

„Stačili by dva!“

„Mám nápad,“ povídá předseda zamyšleně, poškrábal se po čele a po kratším odmlčení se obrátil k Markovi s otázkou:

„Jsi gramotný? Umíš psát a číst?“

Marko přisvědčil.

„Co kdyby sis podal žádost o nějaké úřednické místo? Třeba by tě vzali k policii jako praktikanta.“

Museli mu, toť se ví, vysvětlit, co to praktikant je, a Marko byl pro, zvlášť když mu řekli, že bude ročně brát kolem sedmdesáti dukátů — už chudák neměl ani vindru.

Napsali mu žádost, dali mu půl dináru na známku a půl dináru, aby měl něco do začátku, a poslali ho na ministerstvo policie.

(další stránka)